Káně rudoocasá

O druhu

Káně rudoocasá je velký, podsaditý dravec s širokými, zaoblenými křídly a krátkým, širokým ocasem. Je to jeden z nejběžnějších a nejrozšířenějších dravců Severní Ameriky, známý svou adaptabilitou a výrazným, rezavě hnědým ocasem u dospělých jedinců. Je to lovec zasedající a přelétavající, využívající výškové i pozemní techniky lovu. Vykazuje značnou variabilitu opeření v rámci svého areálu.

Velikost a délka života

Délka

45–65 cm

Rozpětí křídel

110–145 cm

Hmotnost

690–1600 g (samci menší, 690–1300 g; samice větší, 900–1600 g)

Délka života

Typicky 10–15 let ve volné přírodě, maximálně zaznamenáno přes 30 let

Potrava

Hlavně drobní savci (např. hlodavci, králíci, veverky), ptáci (zejména menší až středně velcí), plazi (hadi, ještěrky), méně často hmyz, obojživelníci a mršiny.

Tělesné znaky

Opeření

Dospělí jedinci mají světlejší spodinu těla se zřetelným tmavým pásem přes břicho (tzv. břišní pás). Záda jsou tmavě hnědá a nejvýraznějším znakem je cihlově červený ocas, který je shora jednobarevný, zespodu světlejší. Horní strana křídel je hnědá, letky jsou tmavší. Existuje mnoho geografických a individuálních variací v opeření, od velmi tmavých až po velmi světlé morfy, zejména na západě Severní Ameriky. Tyto morfy se pohybují od téměř celočerných (melanistických) až po velmi světlé, téměř bílé, s variabilním břišním pásem a světlými znaky na křídlech.

Tvar zobáku

Silný, zahnutý, typický pro dravce, černý s modrošedým nádechem, žlutá ozobí (cery).

Barva očí

Dospělí světle (žlutohnědě až hnědě), juvenilní světle žluté.

Barva nohou

Žluté nohy s černými drápy.

Rozlišovací znaky

U dospělých je klíčovým rozlišovacím znakem cihlově červený ocas, který je viditelný za letu i v klidu. Také hnědý břišní pás (patagial bar) je diagnostický pro většinu morf. Za letu je charakteristická světlá spodina křídel s tmavými náběžnými hranami křídel („patagial marks“) v ohybu křídla.

Vzhled mláděte

Mladí ptáci mají ocas s jemným tmavým proužkováním a užšími, tmavšími příčnými proužky, často hnědý nebo béžový (ne červený). Spodina těla je obvykle bělavější s výraznějším a širším tmavým břišním pásem a tmavšími skvrnami na hrudi. Duhovka je světle žlutá (u dospělých tmavší). Červený ocas získávají až po prvním úplném pelichání, obvykle po druhém kalendářním roce života.

Sezónní změny

Opeření se sezónně nemění po dosažení dospělého šatu. Juvenilní opeření je odlišné, jak je popsáno výše.

Pohlavní dimorfismus

Samice jsou průměrně o 20–25% větší a těžší než samci, ale zbarvením se neliší. Není výrazný pohlavní dimorfismus v opeření.

Jak určit

1. 1

   Dospělý ocas

   Jednobarevně cihlově červený ocas je nejspolehlivějším znakem dospělých. Viditelný za letu i v klidu.

2. 2

   Spodní strana křídel za letu

   Světlé, s výraznými tmavými náběžnými hranami (patagial marks) v ohybu křídel. Toto značení je viditelné u většiny morf, včetně juvenilních.

3. 3

   Břišní pás

   Tmavý, nepravidelný pás přes břicho (často tvaru V nebo V-přerušovaný). Může se lišit v intenzitě, ale je přítomen u většiny jedinců, zejména juvenilních.

Stanoviště a rozšíření

Biomy

Téměř všechny biomy Severní Ameriky kromě tundry a arktických oblastí. Zahrnuje lesy, savany, pouště, horské oblasti, zemědělskou krajinu, předměstí a okraje měst.

Areál rozšíření

Převážně Severní Amerika, od Aljašky a severní Kanady na jihu po Panamu a Karibik. Rozsah sahá na východní pobřeží USA a Kanady a na západ do Kalifornie a Mexika. Pouze populace v nejsevernějších oblastech jsou výrazně stěhovavé.

Výškové rozšíření

Od hladiny moře po více než 4000 metrů nad mořem v horách západu USA a Mexika.

Preferovaná prostředí

Otevřené krajiny s roztroušenými stromy nebo vyvýšenými místy (sloupy, stromy, skály) pro pozorování kořisti. Potřebují také vhodné stromy nebo útesy pro hnízdění.

Chování

Doba aktivity

Denní, nejaktivnější během dopoledních a pozdních odpoledních hodin.

Potravní zvyky

Loví převážně z vyvýšeného posedu, odkud vyhlíží kořist. Po zpozorování kořisti se vrhne střemhlav s částečně složenými křídly. Někdy loví také v krouživém letu, nebo překvapuje kořist z nízkého letu nebo z přepadového letu ze stromů. Je oportunistický, přizpůsobuje se dostupné kořisti. Je to denní dravec.

Sociální chování

Obvykle samotářský mimo období hnízdění. Během hnízdního období tvoří monogamní páry. Může se shromažďovat na místech s hojnou potravou nebo při migraci.

Způsob letu

Krouží na termálech ve velké výšce, často s mírně dopředu drženými křídly tvořícími mělký V-profil (dihedrální). Létá silným, ale líným máváním křídel s občasnými klouzavými lety. Běžné je také plachtění na místě proti větru (stalling flight).

Migrace

Populační skupiny na severu svého areálu (Kanada, severní USA) jsou stěhovavé, zimují na jihu USA a v Mexiku. Populace v mírnějších oblastech (Střední a Jižní USA) jsou převážně stálé. Rozsah migrace se liší v závislosti na drsnosti zimy a dostupnosti potravy.

Teritorialita

Velmi teritoriální během hnízdního období. Pár si brání hnízdní území proti jiným dravcům a vetřelcům. Mimo hnízdění jsou teritoria volnější.

Rozmnožování

Hnízdní období

Obvykle od února do června, s vrcholem v březnu až dubnu. V jižních oblastech může začít dříve.

Hnízdní zvyky

Hnízdo je velké, objemné, z větví a klacků, vystlané kůrou, jehličím, listím a srstí. Staví ho oba partneři, často na vysokém stromě (listnáč nebo jehličnan ve vidlici větví) nebo na skalním útesu, někdy i na umělých stavbách. Hnízdo může být používáno po mnoho let.

Velikost snůšky

1–5 vajec (nejčastěji 2–3).

Popis vajec

Seskupení vajec (snůška) 1–5, obvykle 2–3 vejce. Špinavě bílá nebo namodralá s hnědými nebo načervenalými skvrnami.

Doba inkubace

Průměrně 28–35 dní, inkubují převážně samice, samec přináší potravu.

Doba opeřování

Mláďata opouštějí hnízdo (vyletují) po 42–46 dnech, ale zůstávají závislá na rodičích dalších 4–8 týdnů.

Péče rodičů

Oba rodiče se starají o mláďata. Samice sedí na vejcích a zahřívá mláďata, zatímco samec obstarává potravu. Postupně se zapojují oba do lovu a krmení mláďat i po jejich vylétnutí, dokud se nenaučí lovit sama.

Kde nalézt

Tipy do terénu

1. Soustřeďte se na силуету. Hledejte velkého dravce s širokými křídly a krátkým ocasem sedícího na vyvýšeném místě podél silnic nebo v otevřené krajině.
2. Záměrně hledejte červený ocas. Pokud spatříte velkého dravce, snažte se získat pohled na ocas. U dospělých je červený odstín nezaměnitelný.
3. Poslouchejte volání. Charakteristické chraplavé „kíeéérrrr“ je dobrým identifikátorem, i když je pták skrytý nebo ve velké výšce.
4. Sledujte chování. Způsob lovu z posedu nebo kroužení ve velkých výškách je typický. Také 'stalling flight' je charakteristický.

Podobné druhy

Rychlá fakta

Nejběžnější savec v Severní Americe?:

Nejběžnější dravec z čeledi kání v Severní Americe.

Počet poddruhů:

14 uznaných poddruhů s výraznými lokálními variacemi.

Hollywoodský zvukový stereotyp:

Její volání je často používáno ve filmech a televizi jako zvuk orla nebo obecného dravce.

Zajímavosti

• Káně rudoocasá má zrak osmkrát ostřejší než člověk, což jí umožňuje spatřit malou kořist z velké výšky.
• Jedinci v nejsevernější části areálu mohou migrovat tisíce kilometrů na jih, zatímco ti v teplých oblastech se nepohybují vůbec.
• Je to oportunistický lovec, který se dokáže velmi dobře přizpůsobit různým zdrojům potravy, což přispívá k jejímu rozšíření.
• Mladé káně rudoocasé mohou být snadno zaměněny za jiné dravce kvůli absenci červeného ocasu.

Vědecká klasifikace

Říše

Živočichové (Animalia)

Kmen

Strunatci (Chordata)

Třída

Ptáci (Aves)

Řád

Jestřábi (Accipitriformes)

Čeleď

Jestřábovití (Accipitridae)

Rod

Káně (Buteo)

Druh

Káně rudoocasá (Buteo jamaicensis)

Prozkoumat Káně rudoocasá