Jiřička obecná

O druhu

Jiřička obecná je malý tažný pěvec z čeledi vlaštovkovitých, vyznačující se černomodrým lesklým opeřením na hřbetě a čistě bílou spodní stranou těla a kostrcí, což je odlišuje od vlaštovky obecné. Hnízdí ve velkých koloniích, často na lidských stavbách, a živí se létajícím hmyzem, který loví za letu. Je to typický letní host na mnoha místech Evropy, Asie a severní Afriky.

Velikost a délka života

Délka

13-15 cm

Rozpětí křídel

26-29 cm

Hmotnost

16-21 g

Délka života

Typicky 1-2 roky, maximálně až 8 let v přírodě

Potrava

Výhradně létající hmyz (např. mouchy, komáři, vosy, včely, mšice), který chytá za letu. Zřídka konzumuje i pavouky a jiné bezobratlé nacházející se na vegetaci.

Tělesné znaky

Opeření

Svrchní strana těla je tmavě černomodrá s kovovým leskem, spodní strana je čistě bílá. Klíčovým rozlišovacím znakem je nápadně bílá kostrč a oblast pod kostrcí, která kontrastuje s tmavým hřbetem a ocasem. Křídla a vidličnatý ocas jsou tmavě hnědé až černé. Peří na nohách je bílé a opeřené, sahající až k prstům, což je další odlišující znak.

Tvar zobáku

Malý, plochý, černý zobák uzpůsobený k lovu hmyzu za letu s širokým rozevřením.

Barva očí

Tmavě hnědé

Barva nohou

Tmavě hnědé až černé, pokryté bílým peřím.

Rozlišovací znaky

Bílá kostrč a spodní strana těla, opeřené nohy, tmavomodrý lesk na hřbetě, vidličnatý ocas méně hluboce vykrojený než u vlaštovky obecné. Na rozdíl od vlaštovky obecné nemá jiřička na hrdle a čele červenohnědé zbarvení.

Vzhled mláděte

Mláďata mají matnější černý hřbet, méně výrazný kovový lesk a na bělavé spodní straně těla mohou mít nahnědlý nádech. Kostrč je rovněž bílá, ale peří na nohách je méně výrazně opeřené. U některých mladých jedinců se mohou objevit světlejší okraje na opeření hřbetu.

Sezónní změny

Opeření se během roku nijak výrazně nemění. Po jarní migraci působí barvy výrazněji a leskleji. Po celoročním obnošení však může mít peří méně intenzivní lesk, zejména po období hnízdění.

Pohlavní dimorfismus

Minimální, obě pohlaví jsou zbarvena velmi podobně. Samci bývají nepatrně větší a mají intenzivnější lesk v opeření, ale tyto rozdíly jsou v terénu prakticky nerozlišitelné.

Jak určit

1. 1

   Bílá kostrč

   Nejdůležitější identifikační znak, viditelný za letu i při sezení. Kontrastní bílá oblast nad ocasem jiřičku okamžitě odlišuje od vlaštovky obecné.

2. 2

   Zbarvení spodní strany

   Čistě bílá spodní strana těla od brady až po podocasní krovky, bez jakéhokoli rezavého či krémového nádechu.

3. 3

   Lesklý černomodrý hřbet

   Horní část těla je tmavá, s výrazným kovovým leskem, který na slunci nabývá tmavě modrých až černých odstínů.

4. 4

   Opeřené nohy

   Nohy jiřičky jsou překryty bílým peřím, což je unikátní znak mezi našimi vlaštovkovitými.

5. 5

   Tvar ocasu

   Ocas je vidličnatý, ale vykrojení je mělčí než u vlaštovky obecné, a chybí prodloužené krajní rýdovací pera.

6. 6

   Typ hnízda

   Polokulovité uzavřené hnízdo z bláta s malým kulatým otvorem nahoře, často pod střechami, okapy nebo v chráněných koutech staveb.

Stanoviště a rozšíření

Biomy

Mírné pásmo, subtropy. Preferuje otevřenou krajinu, zemědělskou krajinu, sídla člověka, okraje lesů a vodní plochy.

Areál rozšíření

Hnízdí v celé Evropě, Asii (na východ až po východní Sibiř a Himálaj) a v severozápadní Africe. Zimuje v subsaharské Africe, na Arabském poloostrově a v jižní Asii.

Výškové rozšíření

Od mořské hladiny až po vysokohorské oblasti (v Himálaji pozorovány až do 5000 m n. m.), kde hnízdí v skalních štěrbinách.

Preferovaná prostředí

Lidská sídla (města, vesnice), farmy, mosty, skály a útesy, zejména v blízkosti vodních zdrojů, které zajišťují dostatek hmyzu. Potřebuje plochy vhodné pro sběr bláta na stavbu hnízd.

Chování

Doba aktivity

Denní, nejaktivnější během dopoledne a podvečera, kdy je hmyz nejhojnější.

Potravní zvyky

Výhradně hmyzožravá, loví hmyz za letu. Používá akrobatické manévry k chytání kořisti ve vzduchu. Létá v hejnech v různých výškách v závislosti na poloze hmyzu a povětrnostních podmínkách.

Sociální chování

Vysoce sociální pták, hnízdí v koloniích, které mohou čítat desítky až stovky párů. Pozorují se i smíšená hejna s vlaštovkami obecnými během migrace a lovu. Koloniální hnízdění poskytuje ochranu před dravci a ulehčuje sběr potravy.

Způsob letu

Rychlý, obratný a vytrvalý let, méně klouzavý než u vlaštovky obecné, s kratšími, plynulými údery křídel. Často plachtí ve vyšších vrstvách vzduchu, ale loví i nízko nad vodou či zemí. Dokáže velice rychle manévrovat.

Migrace

Dálkový migrant. Z evropských hnízdišť odlétá na přelomu srpna a září do zimovišť v subsaharské Africe. Na jaře se vrací do hnízdišť na přelomu dubna a května. Migruje ve velkých hejnech.

Teritorialita

Během hnízdění brání malé území bezprostředně kolem hnízda, nicméně hnízda jsou obvykle umístěna velmi blízko sebe v hustých koloniích. Teritorialita je volnější než u mnoha jiných druhů ptáků.

Rozmnožování

Hnízdní období

Květen až srpen, v závislosti na zeměpisné šířce. Obvykle má 2-3 snůšky ročně.

Hnízdní zvyky

Staví polokulovité hnízdo z bláta, slin a trávy. Hnízdo má malý vstupní otvor shora, na rozdíl od otevřenějšího hnízda vlaštovky. Hnízda jsou umisťována pod převisy střech, římsy, pod mosty, na skalních stěnách, vždy chráněna před deštěm a přímým sluncem. Hnízdí v koloniích a často hnízda opravují a používají i v následujících letech.

Velikost snůšky

2-7 vajec, nejčastěji 4-5.

Popis vajec

Sněhově bílá, bez skvrn, lesklá.

Doba inkubace

13-16 dní, střídají se na ní oba rodiče.

Doba opeřování

20-25 dní, po vylíhnutí jsou mláďata krmena oběma rodiči. Po opuštění hnízda jsou mláďata ještě několik dní přikrmována rodiči.

Péče rodičů

Oba rodiče krmí mláďata, zahřívají je a brání hnízdo. Jiřičky jsou známé svou kooperativní péčí, kdy si ptáci v kolonii mohou navzájem pomáhat při obraně hnízd.

Kde nalézt

Tipy do terénu

1. Sledujte oblohu. Jiřičky jsou často vidět, jak se krmí ve velkých hejnech ve vyšších vrstvách vzduchu, zejména za teplého slunečného počasí, kdy se hmyz vznáší výše.
2. Hledejte hnízdní kolonie. Zaměřte se na stavby s vhodnými převisy – pod okapy, střechami, na balkonech nebo pod mosty. Hnízda jsou nápadná svými blátěnými strukturami a často jsou umístěna těsně vedle sebe.
3. Poslouchejte jejich volání. Ačkoliv jejich zpěv není výrazný, jejich kontaktní volání 'čirr' nebo 'priit' je celkem specifické a pomůže lokalizovat jejich přítomnost, zvláště při hnízdě.
4. Pozorujte let. Jejich let je rychlý a plynulý, často v širokých kruzích. Mají tendenci létat výše než vlaštovky obecné a při hledání hmyzu se shlukují do hustých hejn.

Podobné druhy

Rychlá fakta

Nejcharakterističtější znak:

Bílá kostrč

Způsob hnízdění:

Koloniální, na lidských stavbách (domy, mosty) a skalách

Hlavní potrava:

Létající hmyz

Migrace:

Dálkové tažný pták, zimuje v Africe a Asii

Počet snůšek ročně:

2-3

Zajímavost hnízda:

Uzavřené blátěné hnízdo s malým vstupním otvorem

Zajímavosti

• Jiřičky při stavbě svých hnízd mohou použít tisíce kousků bláta, které sbírají z vodních ploch a cest.
• Bylo zdokumentováno, že jiřičky mohou létat rychlostí až 70 km/h.
• Nezřídka se stává, že jiřičky hnízdí ve smíšených koloniích s vlaštovkami obecnými, i když si každé hnízdo staví typicky pro svůj druh.
• Jiřičky jsou velmi citlivé na místní počasí. Před bouří nebo špatným počasím létají nízko nad zemí, protože hmyz sestupuje do nižších vrstev vzduchu.

Vědecká klasifikace

Říše

Živočichové (Animalia)

Kmen

Strunatci (Chordata)

Třída

Ptáci (Aves)

Řád

Pěvci (Passeriformes)

Čeleď

Vlaštovkovití (Hirundinidae)

Rod

Delichon

Druh

Delichon urbicum

Prozkoumat Jiřička obecná