Sýkora parukářka

O druhu

Sýkora parukářka je malý, charakteristický pěvec z čeledi sýkorovitých, snadno rozpoznatelný díky své výrazné vztyčené chocholce. Je to stálý pták jehličnatých a smíšených lesů Evropy, známý svou akrobatickou obratností při hledání potravy na stromech.

Velikost a délka života

Délka

10-12 cm

Rozpětí křídel

17-20 cm

Hmotnost

10-14 g

Délka života

2-5 let (v zajetí až 9 let)

Potrava

Hmyzožravec (v létě), semenožravec (v zimě)

Tělesné znaky

Opeření

Hlava je světle šedobílá s výraznou černou chocholkou, která je tvořena prodlouženými pery. Kolem oka a na tvářích má černou pásku, která se táhne dozadu a vytváří límec. Hrdlo a horní část hrudi jsou černé. Hřbet je šedohnědý, břicho a boky jsou světlejší, bělavé až krémové. Křídla a ocas jsou tmavší, šedohnědé.

Tvar zobáku

Krátký, kuželovitý, špičatý zobák, tmavě šedý až černý.

Barva očí

Tmavě hnědé.

Barva nohou

Tmavě šedé až černé.

Rozlišovací znaky

Nejvýraznějším znakem je vztyčená, špičatá chocholka s černobílým vzorem. Dále černý límec a černá páska přes oko.

Vzhled mláděte

Mladí ptáci jsou podobní dospělým, ale jejich chocholka je kratší a méně výrazná, a celkové zbarvení je poněkud matnější a méně kontrastní. Černá kresba na hlavě může být méně ostrá.

Sezónní změny

Sýkora parukářka nevykazuje výrazné sezónní změny v opeření. Zbarvení je celoročně stejné, pouze opotřebení peří může způsobit mírné vyblednutí barev.

Pohlavní dimorfismus

Pohlaví se neliší ve zbarvení ani velikosti. Samci a samice jsou vzhledově identičtí.

Jak určit

1. 1

   Chocholka

   Hledejte výraznou, vztyčenou, černobíle pruhovanou chocholku na hlavě. Je to nejspolehlivější identifikační znak.

2. 2

   Kresba na hlavě

   Všimněte si černé pásky přes oko, která se táhne dozadu a vytváří černý límec, a černé skvrny pod zobákem.

3. 3

   Zbarvení těla

   Hřbet je šedohnědý, břicho světlejší, bělavé. Celkově nenápadné zbarvení kromě hlavy.

4. 4

   Hlas

   Poslouchejte charakteristické drsné 'črr-črr-črr' nebo 'cír-r-r-r' volání, které je velmi typické pro tento druh.

5. 5

   Chování

   Sledujte její akrobatické pohyby na jehličnatých stromech, kde se obratně pohybuje po větvích a kmeni při hledání potravy.

Stanoviště a rozšíření

Biomy

Jehličnaté a smíšené lesy, parky, zahrady s jehličnany.

Areál rozšíření

Evropa, od Pyrenejského poloostrova na západě po Ural na východě, a od Skandinávie na severu po Středomoří na jihu. Chybí ve Velké Británii, Irsku a většině Itálie.

Výškové rozšíření

Od nížin až po horské oblasti, obvykle do 2000 m n. m., ale v Pyrenejích a Alpách i výše.

Preferovaná prostředí

Preferuje starší jehličnaté lesy (smrkové, borové, jedlové), ale vyskytuje se i ve smíšených lesích s převahou jehličnanů. Důležitá je přítomnost starých stromů s dutinami pro hnízdění a dostatek potravy.

Chování

Doba aktivity

Denní (diurnální).

Potravní zvyky

V létě se živí převážně hmyzem a jeho larvami, pavouky a jinými bezobratlými, které sbírá z kůry a jehličí stromů. V zimě přechází na semena jehličnanů (zejména smrku a borovice), pupeny a občas i bobule. Často navštěvuje krmítka, kde si bere semena slunečnice a lůj. Má tendenci si vytvářet zásoby potravy.

Sociální chování

Mimo hnízdní období se často sdružuje do smíšených hejn s jinými druhy sýkor a králíčků. Během hnízdění žije v párech. Je poměrně důvěřivá a nebojácná.

Způsob letu

Let je vlnitý, rychlý a obratný, s častými změnami směru. Dokáže se pohybovat velmi mrštně mezi větvemi stromů.

Migrace

Stálý pták, který se na zimu nepřesouvá na velké vzdálenosti. Pouze mladí ptáci mohou podnikat kratší potulky za potravou.

Teritorialita

Během hnízdní sezóny si páry hájí své hnízdní teritorium. Mimo hnízdění jsou méně teritoriální a tolerují přítomnost jiných druhů.

Rozmnožování

Hnízdní období

Duben až červen.

Hnízdní zvyky

Hnízdí v dutinách stromů, často využívá staré dutiny po datlech nebo stávající praskliny a štěrbiny v trouchnivějícím dřevě. Někdy si dutinu sama vyhloubí v měkkém, trouchnivém dřevě. Hnízdo je tvořeno mechem, lišejníky, pavučinami a vystláno srstí a peřím.

Velikost snůšky

5-9 vajec, obvykle 6-8.

Popis vajec

Vejce jsou bílá s jemnými červenohnědými skvrnkami, zejména na širším konci. Velikost cca 15 x 12 mm.

Doba inkubace

13-18 dní, sedí pouze samice.

Doba opeřování

16-22 dní po vylíhnutí mláďata opouštějí hnízdo.

Péče rodičů

O mláďata se starají oba rodiče, krmí je hmyzem a larvami. Po vylétnutí jsou mláďata ještě několik dní krmena rodiči.

Kde nalézt

Tipy do terénu

1. Poslouchejte hlas. Její charakteristické volání 'črr-črr-črr' je často prvním signálem její přítomnosti, i když ji nevidíte.
2. Hledejte v jehličí. Sýkora parukářka se často pohybuje v korunách jehličnatých stromů, kde hledá hmyz a semena. Sledujte pohyb v jehličí.
3. Navštěvujte krmítka. V zimě je pravidelným návštěvníkem krmítek v blízkosti lesů, kde se živí semeny a tukem.
4. Pozorujte smíšená hejna. Mimo hnízdní sezónu se často připojuje k hejnům jiných sýkor a králíčků. Prohlédněte si každého člena hejna.

Podobné druhy

Rychlá fakta

Charakteristický znak:

Vztyčená černobílá chocholka

Potrava:

Hmyz (léto), semena (zima)

Hnízdění:

Dutiny stromů, často v trouchnivém dřevě

Status:

Stálý pták

Habitat:

Jehličnaté a smíšené lesy

Zajímavosti

• Sýkora parukářka je jediným evropským druhem sýkory s výraznou chocholkou.
• Dokáže si sama vyhloubit hnízdní dutinu v měkkém, trouchnivém dřevě, což je u sýkor poměrně neobvyklé.
• V zimě si vytváří zásoby potravy, které si schovává pod kůru stromů nebo do štěrbin.
• Její vědecké jméno 'Lophophanes cristatus' doslova znamená 'chocholatý s hřebenem', což odkazuje na její výraznou chocholku.

Vědecká klasifikace

Říše

Animalia

Kmen

Chordata

Třída

Aves

Řád

Passeriformes

Čeleď

Paridae

Rod

Lophophanes

Druh

Lophophanes cristatus

Prozkoumat Sýkora parukářka