Birdby LogoBirdby
Konipas bílý (Motacilla alba)

Konipas bílý

Málo dotčený (Least Concern)

Motacilla alba

Viděli jste ptáka? Identifikujte ho okamžitě v aplikaci Birdby

Otevřít aplikaci

O druhu

Konipas bílý je štíhlý, elegantní pěvec s dlouhým ocasem, který neustále pohupuje nahoru a dolů. Je charakteristický svým černobílým zbarvením a oblibou otevřených, často lidmi ovlivněných stanovišť. Je to běžný a široce rozšířený druh v palearktické oblasti.

Velikost a délka života

Délka
16.5-19 cm (včetně ocasu)
Rozpětí křídel
25-27 cm
Hmotnost
17-25 g
Délka života
Průměrně 2-5 let, maximálně až 10 let v přírodě.
Potrava
Hmyzožravec (Insectivore)

Tělesné znaky

Opeření
Dospělí ptáci mají převážně bílou spodinu těla, šedý hřbet a černou čepičku, hrdlo a hruď. Křídla jsou tmavá s výraznými bílými lemy per. Ocas je černý s bílými vnějšími rýdovacími pery. Intenzita černé barvy se liší mezi pohlavími a ročními obdobími.
Tvar zobáku
Tenký, špičatý zobák, tmavě šedý až černý, ideální pro sběr hmyzu.
Barva očí
Tmavě hnědé.
Barva nohou
Tmavě šedé až černé.
Rozlišovací znaky
Neustálé pohupování ocasem je nejcharakterističtějším znakem. Výrazné černobílé zbarvení a štíhlá postava.
Vzhled mláděte
Mladí ptáci jsou celkově šedavější, s méně kontrastním zbarvením. Černá na hlavě a hrudi je nahrazena šedohnědou, a bílé partie jsou špinavě bílé až nažloutlé. Ocasní pera jsou podobná dospělým, ale méně výrazná.
Sezónní změny
V hnízdním šatu (jaro/léto) jsou barvy nejvýraznější a kontrastnější. Mimo hnízdní období (podzim/zima) je černá barva na hlavě a hrudi redukována, často s bílým hrdlem a pouze černým půlměsícem na hrudi. Celkové zbarvení je matnější.
Pohlavní dimorfismus
Samci v hnízdním šatu mají intenzivnější a rozsáhlejší černou barvu na hlavě a hrudi. Samice mají černou méně rozsáhlou, často s šedavým nádechem, a bílá na hlavě může být rozsáhlejší. Mimo hnízdní období jsou rozdíly méně výrazné.

Jak určit

  1. 1

    Pohyb ocasu

    Neustálé, rytmické pohupování ocasem nahoru a dolů je nejspolehlivějším znakem. Žádný jiný pták v Evropě to nedělá tak výrazně.

  2. 2

    Zbarvení

    Hledejte kontrastní černobílé zbarvení s šedým hřbetem. Všímejte si rozsahu černé na hlavě a hrudi pro určení pohlaví a věku.

  3. 3

    Chování

    Často běhá po zemi, náhle se zastavuje a sbírá hmyz. Je poměrně krotký a často se vyskytuje v blízkosti lidí.

  4. 4

    Volání

    Ostré, dvouslabičné „cislip“ nebo „čislit“ je velmi charakteristické a často slyšitelné i za letu.

Stanoviště a rozšíření

Biomy
Mírné pásmo, boreální pásmo, subtropy.
Areál rozšíření
Široce rozšířený v palearktické oblasti, od západní Evropy přes Asii až po Aljašku. Zimuje v jižní Evropě, Africe a jižní Asii.
Výškové rozšíření
Od nížin až po horské oblasti, obvykle do 2000 m n. m., ale byl zaznamenán i výše.
Preferovaná prostředí
Otevřená krajina s nízkou vegetací, často v blízkosti vody. Preferuje lidská sídla, zemědělskou krajinu, parky, zahrady, okraje cest, náměstí, břehy řek a rybníků, štěrkovny a průmyslové areály. Vyhýbá se hustým lesům.

Chování

Doba aktivity
Denní (Diurnal).
Potravní zvyky
Aktivně sbírá hmyz z povrchu země, z nízké vegetace nebo z vody. Často běhá po zemi a náhle se zastavuje, aby sebral kořist. Dokáže také chytat hmyz v letu. Potravu tvoří mouchy, komáři, brouci, pavouci a další drobní bezobratlí.
Sociální chování
Během hnízdění žije v párech. Mimo hnízdní období se shromažďuje do větších hejn, zejména na nocovištích, která mohou čítat stovky až tisíce jedinců. Je poměrně krotký a zvyklý na přítomnost člověka.
Způsob letu
Vlnitý let s rychlými údery křídel, často doprovázený charakteristickým voláním. Při přistání často pohupuje ocasem.
Migrace
Částečně tažný druh. Populace ze severnějších oblastí a vyšších nadmořských výšek jsou stěhovavé, zimují v jižní Evropě, Africe a jižní Asii. Středoevropské populace jsou částečně tažné, část ptáků zůstává na zimovištích, část migruje na jih. Přílet na hnízdiště v březnu/dubnu, odlet v září/říjnu.
Teritorialita
Během hnízdění si páry hájí své teritorium, které zahrnuje hnízdiště a potravní zdroje. Mimo hnízdní období jsou méně teritoriální a shromažďují se do hejn.

Zpěv a hlasy

Zpěv
Zpěv je poměrně tichý, melodický, štěbetavý, složený z opakujících se krátkých frází, často s včleněnými napodobeninami jiných ptáků. Zpívá ho samec, často z vyvýšeného místa.
Volání
Nejčastější volání je ostré, dvouslabičné „cislip“ nebo „čislit“, které je slyšet často i za letu. Také vydává měkčí „čip“ nebo „čít“.
Kdy se ozývá
Volání je slyšet po celý rok, zpěv převážně v hnízdním období od března do července.

Rozmnožování

Hnízdní období
Duben až červenec, obvykle dvě snůšky ročně.
Hnízdní zvyky
Hnízdo staví v dutinách, štěrbinách, pod střechami budov, v hromadách dřeva, pod mosty, v hromadách kamení, ale i v opuštěných hnízdech jiných ptáků. Hnízdo je miskovité, postavené z trávy, mechu, listí a kořínků, vystlané peřím a chlupy. Oba rodiče se podílejí na stavbě hnízda.
Velikost snůšky
4-6 vajec.
Popis vajec
4-6 vajec, bílá až našedlá, hustě skvrnitá šedými, hnědými nebo černými tečkami a skvrnami, často s hustší kresbou na tupém konci. Velikost cca 20 x 15 mm.
Doba inkubace
12-14 dní, inkubují oba rodiče, převážně samice.
Doba opeřování
12-15 dní po vylíhnutí mláďata opouštějí hnízdo.
Péče rodičů
Oba rodiče se starají o inkubaci vajec a krmení mláďat. Mláďata jsou po vylétnutí z hnízda ještě několik dní krmena rodiči.

Kde nalézt

Lidská sídla

Parky, zahrady, náměstí, okraje cest, střechy budov, dvory.

Vodní plochy

Břehy řek, potoků, rybníků, jezer, přehrad, štěrkovny.

Zemědělská krajina

Pole, louky, pastviny, okraje polních cest.

Tipy do terénu

  1. Pozorujte pohyb. Sledujte neustálé pohupování ocasem. To je klíčový identifikační znak.
  2. Poslouchejte volání. Charakteristické „cislip“ je často slyšet dříve, než ptáka uvidíte.
  3. Hledejte v blízkosti vody a lidí. Konipas bílý je často k nalezení v blízkosti vodních ploch a v obydlených oblastech.
  4. Buďte trpěliví. I když je běžný, může být plachý. Zůstaňte v klidu a pozorujte jeho chování.

Podobné druhy

Konipas horský

Motacilla cinerea

Konipas horský má žlutou spodinu těla (zejména podocasní krovky), šedý hřbet a výrazně delší ocas. Obývá spíše horské potoky a řeky.

Konipas luční

Motacilla flava

Konipas luční má žlutou spodinu těla a zelenavý hřbet. Obývá otevřené louky a pole, často s vlhkými místy. Existuje mnoho poddruhů s různým zbarvením hlavy.

Rychlá fakta

Český název:
Konipas bílý
Vědecký název:
Motacilla alba
Délka:
16.5-19 cm
Rozpětí křídel:
25-27 cm
Hmotnost:
17-25 g
Potrava:
Hmyz a drobní bezobratlí
Hnízdění:
Duben-červenec, 2 snůšky
Počet vajec:
4-6
Status:
Málo dotčený (Least Concern)

Zajímavosti

  • Konipas bílý je národním ptákem Lotyšska.
  • Jeho vědecké jméno 'Motacilla' pochází z latiny a znamená 'pohybující se ocas', což dokonale vystihuje jeho charakteristické chování.
  • Některé populace konipasů bílých se shromažďují na společných nocovištích, která mohou čítat tisíce jedinců, často v centrech měst nebo v rákosinách.
  • Existuje mnoho poddruhů konipase bílého, které se liší zbarvením hlavy a hrudi, například 'konipas luční' (Motacilla alba yarrellii) z Velké Británie a Irska má tmavší hřbet a více černé barvy.

Vědecká klasifikace

Říše
Živočichové (Animalia)
Kmen
Strunatci (Chordata)
Třída
Ptáci (Aves)
Řád
Pěvci (Passeriformes)
Čeleď
Konipasovití (Motacillidae)
Rod
Konipas (Motacilla)
Druh
Konipas bílý (Motacilla alba)

Prozkoumat Konipas bílý

Identifikujte ptáky kdekoli

Zdarma pro iOS, Android a web. Identifikace podle fotografie a zvuku, kompletní databáze druhů a váš osobní seznam.

Otevřít v aplikaci