Birdby LogoBirdby
Alexandřin modrohlávek (Northiella haematogaster)

Alexandřin modrohlávek

Málo dotčený (Least Concern)

Northiella haematogaster

Viděli jste ptáka? Identifikujte ho okamžitě v aplikaci Birdby

Otevřít aplikaci

O druhu

Alexandřin modrohlávek (Northiella haematogaster), dříve známý jako modrohlávek rudobřichý, je druhem papouška původem z Austrálie. Je známý pro své nápadné modré zbarvení na temeni a červenou skvrnu na břiše. Jedná se o středně velkého, štíhlého papouška s dlouhým ocasem. Je to plachý pták, často nenápadný ve svém přirozeném prostředí.

Velikost a délka života

Délka
28-33 cm
Rozpětí křídel
40-45 cm
Hmotnost
60-100 g
Délka života
10-15 let (ve volné přírodě), až 20 let (v zajetí)
Potrava
Semena trav a bylin (zejména astřičkovité a rákosovité), listy, výhonky, květy a hmyz (larvy housenek, mšice).

Tělesné znaky

Opeření
Dospělí samci mají jasně modré temeno (odtud název „modrohlávek“), hnědý krk a zadní část hlavy, žluté tváře a žlutý límec. Hřbet a křídla jsou olivově zelená. Spodina těla je žlutá s výraznou červenou skvrnou na břiše, která je nejvíce patrná u poddruhu N. h. haematogaster (nominotypický). Zbarvení se liší dle poddruhů. Prsa jsou žlutá, u některých poddruhů s modravým nádechem. Kostřec je modrý nebo modrozelený. Vnější letky jsou tmavě modré, vnitřní s olivově zeleným nádechem. Ocas je tmavě modrý s bílými vnějšími pery.
Tvar zobáku
Relativně malý, šedý až nafialovělý, zahnutý zobák typický pro papoušky, s horní čelistí výrazně delší než spodní.
Barva očí
Tmavě hnědá s bledě žlutým duhovým kruhem.
Barva nohou
Tmavě šedé, až hnědé.
Rozlišovací znaky
Nápadné modré temeno a červená břišní skvrna (u většiny poddruhů). Dlouhý, štíhlý ocas. Charakteristické žluté tváře a límec. Odlišení poddruhů se provádí na základě intenzity a rozsahu červené barvy břicha a modré barvy hlavy a kostřce. Například poddruh N. h. narethae má červené břicho značně redukované, až chybějící.
Vzhled mláděte
Mladí ptáci jsou celkově matnější než dospělí, s méně intenzivní modrou na temeni a menší a méně výraznou břišní skvrnou. Barva duhovky je tmavší. Modré tóny jsou méně výrazné a nahrazeny šedozelenými nebo hnědozelenými odstíny. Červené břicho se u mláďat objevuje později.
Sezónní změny
Plumáž se sezónně výrazně nemění. Po línání, které probíhá jednou ročně, bývá zbarvení nejintenzivnější a nejčistší.
Pohlavní dimorfismus
Mírný. Samci jsou obvykle jasněji zbarvení a robustnější. U samic je modrá barva na temeni o něco matnější a červená břišní skvrna je menší a méně výrazná. Mladé samice mohou navíc mít na prsou narůžovělý nádech. Nominotypický poddruh (N. h. haematogaster) má u samic výrazně redukovanou nebo chybějící hnědou skvrnu na zadní straně krku.

Jak určit

  1. 1

    Modré temeno

    Jasně modré zbarvení na vrchu hlavy je nejvýraznějším znakem, podle kterého byl druh pojmenován a který jej odlišuje od ostatních papoušků v Austrálii.

  2. 2

    Červená břišní skvrna

    Velikost a intenzita červené skvrny na břiše se liší dle poddruhů a pohlaví, ale je to klíčový rozlišovací znak u většiny jedinců. Občas může zcela chybět u poddruhu N. h. narethae.

  3. 3

    Žluté tváře a límec

    Kombinace žlutých tváří a žlutého límce na krku je další dobrou pomůckou pro identifikaci.

  4. 4

    Volání

    Charakteristické ostré a pronikavé volání „klenk-klenk“ je ve volné přírodě velmi specifické a pomáhá k určení druhu, i když pták není vidět.

  5. 5

    Let

    Nízký, rychlý a vlnivý let je typickým znakem tohoto druhu, často mezi stromy nebo těsně nad zemí.

Stanoviště a rozšíření

Biomy
Polosuché oblasti, suché stepi, křoviny, akáciové buše, lesy eucalyptus mallee, řídké lesy podél vodních toků.
Areál rozšíření
Vnitrozemí jihovýchodní Austrálie, rozprostírající se přes Nový Jižní Wales, Victoriu a východní části Jižní Austrálie. Každý poddruh má specifické, byť částečně překrývající se, geografické rozšíření.
Výškové rozšíření
Nížiny a pahorkatiny do 500 m n. mořem.
Preferovaná prostředí
Světlé lesy a křoviny s dostatkem travnatých ploch pro pastvu, často v blízkosti vodních zdrojů. Preferuje oblasti s keři z rodu měliník (Mallee Eucalyptus) a akáciemi.

Chování

Doba aktivity
Denní, nejaktivnější brzy ráno a pozdní odpoledne.
Potravní zvyky
Potravu získává především na zemi, kde sbírá semena. Je aktivní zejména brzy ráno a pozdě odpoledne. Často se pohybuje v hustém podrostu, kde je díky svému zbarvení obtížně k zastižení. Zřídka hledá potravu ve stromech či keřích. Během horkých poledních hodin se ukrývá ve stínu vegetace.
Sociální chování
Vyskytuje se v párech nebo malých rodinných skupinách, které se během období hojnosti potravy mohou sdružovat do větších hejn. Mimo hnízdní sezónu se občas sdružuje s jinými druhy papoušků, například s papoušky vlnkatými. Je plachý a při vyrušení rychle odlétá.
Způsob letu
Rychlý, silný a přímý let v nízké výšce s charakteristickým vlnivým pohybem. Při plavném letu střídá fáze třepotavého mávání křídly s klouzáním. Obvykle se drží blízko země a mezi stromy se pohybuje se značnou obratností. Často letí v malých skupinách.
Migrace
Nemigrující, stálý druh. Provádí pouze lokální přesuny za potravou a vodou v rámci svého teritoria, zejména v závislosti na srážkách a dostupnosti potravy.
Teritorialita
Páry jsou teritoriální v hnízdním období a brání si hnízdiště, ale vně hnízdní sezóny se tolerance vůči ostatním ptákům zvyšuje.

Zpěv a hlasy

Zpěv
Komplexní vokální projevy nejsou u tohoto druhu popsány. Spíše vydává řadu pronikavých, nazálních a drsných volání.
Volání
Mezi nejčastější volání patří ostré, pronikavé, kovově znějící „klenk-klenk“ nebo „ček-ček“. Při vyrušení vydává hlasité a opakované „chyak-chyak-chyak“. Kontaktní volání je měkké „pi-pi-pi“ nebo tlumené štěbetání. Alarmující volání jsou pronikavá a staccato.
Kdy se ozývá
Nejčastěji se ozývá za letu nebo při vzrušení. Volání jsou slyšitelná zejména ráno a večer, méně často během poledních hodin.

Rozmnožování

Hnízdní období
Obvykle od srpna do prosince, ale může se lišit v závislosti na srážkách a dostupnosti potravy. V suchých oblastech může hnízdit kdykoli po srážkách.
Hnízdní zvyky
Hnízdí v dutinách stromů, zejména eukalyptů, často v mrtvých kmenech nebo větvích. Hnízdní dutiny bývají umístěny vysoko. Občas využívá i dutiny v pařezech nebo opuštěná hnízda jiných druhů.
Velikost snůšky
4-7 vajec, nejčastěji 5.
Popis vajec
Sněhově bílá, lesklá, oválná. Typická pro papoušky.
Doba inkubace
Přibližně 19-21 dní, inkubuje pouze samice.
Doba opeřování
Mláďata opouštějí hnízdo po 30-35 dnech od vylíhnutí.
Péče rodičů
O mláďata se starají oba rodiče. Samice inkubuje vejce, samec ji během inkubace krmí. Po vylíhnutí krmí mláďata oba rodiče a starají se o ně i po opuštění hnízda, dokud se nenaučí samostatnosti.

Kde nalézt

Vnitrozemní polosuché oblasti

Nejčastěji se vyskytuje v řídkých lesích akácií a eukalyptů v polosuchých vnitrozemních oblastech Austrálie.

Řeky a vodní plochy

Velmi často se nachází v blízkosti vodních toků a napajedel, zejména v suchých obdobích, kdy se zde shromažďuje za potravou a vodou.

Křoviny (Mallee)

Husté křoviny typu mallee (keřové eukalypty) poskytují úkryt a potravu, a proto jsou často osidlovány.

Tipy do terénu

  1. Naslouchejte volání. Jejich pronikavé, kovově znějící volání je často slyšet dříve, než ptáka uvidíte. Buďte trpěliví a sledujte zvuk.
  2. Sledujte u vody. V horkých dnech se alexanřini modrohlávci často shromažďují u napajedel nebo vodních toků, aby se napili. To je vynikající příležitost k pozorování.
  3. Hledejte v nízkém porostu. Tráví hodně času na zemi nebo v nízkém keřovém porostu, hledajíc semena. Buďte nenápadní a prohlédněte si podklad pod stromy a keři.
  4. Pozorujte v párech nebo malých skupinkách. Zřídka je vidět osamoceně. Častěji se pohybují v párech nebo malých rodinných skupinách. Pozorujte interakce a pohyby těchto skupin.

Podobné druhy

Papoušek zpěvavý

Psephotus haematonotus

Papoušek zpěvavý je celkově menší, zelenější, postrádá modré temeno a výraznou červenou břišní skvrnu. Samci papouška zpěvavého mají červený kostřec, na rozdíl od modrého kostrce alexanřina modrohlávka. Hlava papouška zpěvavého je zelená až tyrkysová, zatímco u alexandřina modrohlávka je temeno sytě modré.

Papoušek mnohobarvý

Psephotus varius

Papoušek mnohobarvý má výrazné žluté ramenní skvrny a více žluté na spodní části těla. Chybí mu však charakteristické modré temeno a typická červená břišní skvrna alexandřina modrohlávka. Oblast kolem kloaky je u papouška mnohobarvého často červená, ale nejedná se o břišní skvrnu.

Rychlá fakta

Populace:
Stabilní
Potenciální hrozby:
Ztráta a fragmentace přirozeného prostředí, sucha, predace.
Nejlepší doba k pozorování:
Brzy ráno a pozdní odpoledne.
Charakteristický rys:
Modré temeno hlavy a červená břišní skvrna.

Zajímavosti

  • Dříve byl tento druh znám jako modrohlávek rudobřichý (Red-bellied Parrot) nebo modrohlávek modrolící (Blue-cheeked Parrot), než byl vědecky přejmenován na Alexandřina modrohlávka po královně Alexandře Dánské.
  • Název rodu 'Northiella' je na počest Alfreda Johna Northa, australského ornitologa.
  • Existují čtyři uznané poddruhy: Northiella haematogaster haematogaster, N. h. victoriae, N. h. pallescens a N. h. narethae, které se liší v intenzitě a rozsahu červené břišní skvrny a modré barvy hlavy a kostřce. N. h. narethae má téměř žádnou červenou skvrnu na břiše.
  • Jedná se o poměrně plachého papouška, který se při vyrušení ihned ukryje v hustém porostu, což ztěžuje jeho pozorování.

Vědecká klasifikace

Říše
Animalia
Kmen
Chordata
Třída
Aves
Řád
Psittaciformes
Čeleď
Psittaculidae
Rod
Northiella
Druh
Northiella haematogaster

Prozkoumat Alexandřin modrohlávek

Identifikujte ptáky kdekoli

Zdarma pro iOS, Android a web. Identifikace podle fotografie a zvuku, kompletní databáze druhů a váš osobní seznam.

Otevřít v aplikaci