Alexandřin modrohlávek

O druhu

Alexandřin modrohlávek (Northiella haematogaster), dříve známý jako modrohlávek rudobřichý, je druhem papouška původem z Austrálie. Je známý pro své nápadné modré zbarvení na temeni a červenou skvrnu na břiše. Jedná se o středně velkého, štíhlého papouška s dlouhým ocasem. Je to plachý pták, často nenápadný ve svém přirozeném prostředí.

Velikost a délka života

Délka

28-33 cm

Rozpětí křídel

40-45 cm

Hmotnost

60-100 g

Délka života

10-15 let (ve volné přírodě), až 20 let (v zajetí)

Potrava

Semena trav a bylin (zejména astřičkovité a rákosovité), listy, výhonky, květy a hmyz (larvy housenek, mšice).

Tělesné znaky

Opeření

Dospělí samci mají jasně modré temeno (odtud název „modrohlávek“), hnědý krk a zadní část hlavy, žluté tváře a žlutý límec. Hřbet a křídla jsou olivově zelená. Spodina těla je žlutá s výraznou červenou skvrnou na břiše, která je nejvíce patrná u poddruhu N. h. haematogaster (nominotypický). Zbarvení se liší dle poddruhů. Prsa jsou žlutá, u některých poddruhů s modravým nádechem. Kostřec je modrý nebo modrozelený. Vnější letky jsou tmavě modré, vnitřní s olivově zeleným nádechem. Ocas je tmavě modrý s bílými vnějšími pery.

Tvar zobáku

Relativně malý, šedý až nafialovělý, zahnutý zobák typický pro papoušky, s horní čelistí výrazně delší než spodní.

Barva očí

Tmavě hnědá s bledě žlutým duhovým kruhem.

Barva nohou

Tmavě šedé, až hnědé.

Rozlišovací znaky

Nápadné modré temeno a červená břišní skvrna (u většiny poddruhů). Dlouhý, štíhlý ocas. Charakteristické žluté tváře a límec. Odlišení poddruhů se provádí na základě intenzity a rozsahu červené barvy břicha a modré barvy hlavy a kostřce. Například poddruh N. h. narethae má červené břicho značně redukované, až chybějící.

Vzhled mláděte

Mladí ptáci jsou celkově matnější než dospělí, s méně intenzivní modrou na temeni a menší a méně výraznou břišní skvrnou. Barva duhovky je tmavší. Modré tóny jsou méně výrazné a nahrazeny šedozelenými nebo hnědozelenými odstíny. Červené břicho se u mláďat objevuje později.

Sezónní změny

Plumáž se sezónně výrazně nemění. Po línání, které probíhá jednou ročně, bývá zbarvení nejintenzivnější a nejčistší.

Pohlavní dimorfismus

Mírný. Samci jsou obvykle jasněji zbarvení a robustnější. U samic je modrá barva na temeni o něco matnější a červená břišní skvrna je menší a méně výrazná. Mladé samice mohou navíc mít na prsou narůžovělý nádech. Nominotypický poddruh (N. h. haematogaster) má u samic výrazně redukovanou nebo chybějící hnědou skvrnu na zadní straně krku.

Jak určit

1. 1

   Modré temeno

   Jasně modré zbarvení na vrchu hlavy je nejvýraznějším znakem, podle kterého byl druh pojmenován a který jej odlišuje od ostatních papoušků v Austrálii.

2. 2

   Červená břišní skvrna

   Velikost a intenzita červené skvrny na břiše se liší dle poddruhů a pohlaví, ale je to klíčový rozlišovací znak u většiny jedinců. Občas může zcela chybět u poddruhu N. h. narethae.

3. 3

   Žluté tváře a límec

   Kombinace žlutých tváří a žlutého límce na krku je další dobrou pomůckou pro identifikaci.

4. 4

   Volání

   Charakteristické ostré a pronikavé volání „klenk-klenk“ je ve volné přírodě velmi specifické a pomáhá k určení druhu, i když pták není vidět.

5. 5

   Let

   Nízký, rychlý a vlnivý let je typickým znakem tohoto druhu, často mezi stromy nebo těsně nad zemí.

Stanoviště a rozšíření

Biomy

Polosuché oblasti, suché stepi, křoviny, akáciové buše, lesy eucalyptus mallee, řídké lesy podél vodních toků.

Areál rozšíření

Vnitrozemí jihovýchodní Austrálie, rozprostírající se přes Nový Jižní Wales, Victoriu a východní části Jižní Austrálie. Každý poddruh má specifické, byť částečně překrývající se, geografické rozšíření.

Výškové rozšíření

Nížiny a pahorkatiny do 500 m n. mořem.

Preferovaná prostředí

Světlé lesy a křoviny s dostatkem travnatých ploch pro pastvu, často v blízkosti vodních zdrojů. Preferuje oblasti s keři z rodu měliník (Mallee Eucalyptus) a akáciemi.

Chování

Doba aktivity

Denní, nejaktivnější brzy ráno a pozdní odpoledne.

Potravní zvyky

Potravu získává především na zemi, kde sbírá semena. Je aktivní zejména brzy ráno a pozdě odpoledne. Často se pohybuje v hustém podrostu, kde je díky svému zbarvení obtížně k zastižení. Zřídka hledá potravu ve stromech či keřích. Během horkých poledních hodin se ukrývá ve stínu vegetace.

Sociální chování

Vyskytuje se v párech nebo malých rodinných skupinách, které se během období hojnosti potravy mohou sdružovat do větších hejn. Mimo hnízdní sezónu se občas sdružuje s jinými druhy papoušků, například s papoušky vlnkatými. Je plachý a při vyrušení rychle odlétá.

Způsob letu

Rychlý, silný a přímý let v nízké výšce s charakteristickým vlnivým pohybem. Při plavném letu střídá fáze třepotavého mávání křídly s klouzáním. Obvykle se drží blízko země a mezi stromy se pohybuje se značnou obratností. Často letí v malých skupinách.

Migrace

Nemigrující, stálý druh. Provádí pouze lokální přesuny za potravou a vodou v rámci svého teritoria, zejména v závislosti na srážkách a dostupnosti potravy.

Teritorialita

Páry jsou teritoriální v hnízdním období a brání si hnízdiště, ale vně hnízdní sezóny se tolerance vůči ostatním ptákům zvyšuje.

Rozmnožování

Hnízdní období

Obvykle od srpna do prosince, ale může se lišit v závislosti na srážkách a dostupnosti potravy. V suchých oblastech může hnízdit kdykoli po srážkách.

Hnízdní zvyky

Hnízdí v dutinách stromů, zejména eukalyptů, často v mrtvých kmenech nebo větvích. Hnízdní dutiny bývají umístěny vysoko. Občas využívá i dutiny v pařezech nebo opuštěná hnízda jiných druhů.

Velikost snůšky

4-7 vajec, nejčastěji 5.

Popis vajec

Sněhově bílá, lesklá, oválná. Typická pro papoušky.

Doba inkubace

Přibližně 19-21 dní, inkubuje pouze samice.

Doba opeřování

Mláďata opouštějí hnízdo po 30-35 dnech od vylíhnutí.

Péče rodičů

O mláďata se starají oba rodiče. Samice inkubuje vejce, samec ji během inkubace krmí. Po vylíhnutí krmí mláďata oba rodiče a starají se o ně i po opuštění hnízda, dokud se nenaučí samostatnosti.

Kde nalézt

Tipy do terénu

1. Naslouchejte volání. Jejich pronikavé, kovově znějící volání je často slyšet dříve, než ptáka uvidíte. Buďte trpěliví a sledujte zvuk.
2. Sledujte u vody. V horkých dnech se alexanřini modrohlávci často shromažďují u napajedel nebo vodních toků, aby se napili. To je vynikající příležitost k pozorování.
3. Hledejte v nízkém porostu. Tráví hodně času na zemi nebo v nízkém keřovém porostu, hledajíc semena. Buďte nenápadní a prohlédněte si podklad pod stromy a keři.
4. Pozorujte v párech nebo malých skupinkách. Zřídka je vidět osamoceně. Častěji se pohybují v párech nebo malých rodinných skupinách. Pozorujte interakce a pohyby těchto skupin.

Podobné druhy

Rychlá fakta

Populace:

Stabilní

Potenciální hrozby:

Ztráta a fragmentace přirozeného prostředí, sucha, predace.

Nejlepší doba k pozorování:

Brzy ráno a pozdní odpoledne.

Charakteristický rys:

Modré temeno hlavy a červená břišní skvrna.

Zajímavosti

• Dříve byl tento druh znám jako modrohlávek rudobřichý (Red-bellied Parrot) nebo modrohlávek modrolící (Blue-cheeked Parrot), než byl vědecky přejmenován na Alexandřina modrohlávka po královně Alexandře Dánské.
• Název rodu 'Northiella' je na počest Alfreda Johna Northa, australského ornitologa.
• Existují čtyři uznané poddruhy: Northiella haematogaster haematogaster, N. h. victoriae, N. h. pallescens a N. h. narethae, které se liší v intenzitě a rozsahu červené břišní skvrny a modré barvy hlavy a kostřce. N. h. narethae má téměř žádnou červenou skvrnu na břiše.
• Jedná se o poměrně plachého papouška, který se při vyrušení ihned ukryje v hustém porostu, což ztěžuje jeho pozorování.

Vědecká klasifikace

Říše

Animalia

Kmen

Chordata

Třída

Aves

Řád

Psittaciformes

Čeleď

Psittaculidae

Rod

Northiella

Druh

Northiella haematogaster

Prozkoumat Alexandřin modrohlávek