Viděli jste ptáka? Identifikujte ho okamžitě v aplikaci Birdby
Otevřít aplikaciO druhu
Alexandřin modrohlávek (Northiella haematogaster), dříve známý jako modrohlávek rudobřichý, je druhem papouška původem z Austrálie. Je známý pro své nápadné modré zbarvení na temeni a červenou skvrnu na břiše. Jedná se o středně velkého, štíhlého papouška s dlouhým ocasem. Je to plachý pták, často nenápadný ve svém přirozeném prostředí.
Velikost a délka života
- Délka
- 28-33 cm
- Rozpětí křídel
- 40-45 cm
- Hmotnost
- 60-100 g
- Délka života
- 10-15 let (ve volné přírodě), až 20 let (v zajetí)
- Potrava
- Semena trav a bylin (zejména astřičkovité a rákosovité), listy, výhonky, květy a hmyz (larvy housenek, mšice).
Tělesné znaky
- Opeření
- Dospělí samci mají jasně modré temeno (odtud název „modrohlávek“), hnědý krk a zadní část hlavy, žluté tváře a žlutý límec. Hřbet a křídla jsou olivově zelená. Spodina těla je žlutá s výraznou červenou skvrnou na břiše, která je nejvíce patrná u poddruhu N. h. haematogaster (nominotypický). Zbarvení se liší dle poddruhů. Prsa jsou žlutá, u některých poddruhů s modravým nádechem. Kostřec je modrý nebo modrozelený. Vnější letky jsou tmavě modré, vnitřní s olivově zeleným nádechem. Ocas je tmavě modrý s bílými vnějšími pery.
- Tvar zobáku
- Relativně malý, šedý až nafialovělý, zahnutý zobák typický pro papoušky, s horní čelistí výrazně delší než spodní.
- Barva očí
- Tmavě hnědá s bledě žlutým duhovým kruhem.
- Barva nohou
- Tmavě šedé, až hnědé.
- Rozlišovací znaky
- Nápadné modré temeno a červená břišní skvrna (u většiny poddruhů). Dlouhý, štíhlý ocas. Charakteristické žluté tváře a límec. Odlišení poddruhů se provádí na základě intenzity a rozsahu červené barvy břicha a modré barvy hlavy a kostřce. Například poddruh N. h. narethae má červené břicho značně redukované, až chybějící.
- Vzhled mláděte
- Mladí ptáci jsou celkově matnější než dospělí, s méně intenzivní modrou na temeni a menší a méně výraznou břišní skvrnou. Barva duhovky je tmavší. Modré tóny jsou méně výrazné a nahrazeny šedozelenými nebo hnědozelenými odstíny. Červené břicho se u mláďat objevuje později.
- Sezónní změny
- Plumáž se sezónně výrazně nemění. Po línání, které probíhá jednou ročně, bývá zbarvení nejintenzivnější a nejčistší.
- Pohlavní dimorfismus
- Mírný. Samci jsou obvykle jasněji zbarvení a robustnější. U samic je modrá barva na temeni o něco matnější a červená břišní skvrna je menší a méně výrazná. Mladé samice mohou navíc mít na prsou narůžovělý nádech. Nominotypický poddruh (N. h. haematogaster) má u samic výrazně redukovanou nebo chybějící hnědou skvrnu na zadní straně krku.
Jak určit
- 1
Modré temeno
Jasně modré zbarvení na vrchu hlavy je nejvýraznějším znakem, podle kterého byl druh pojmenován a který jej odlišuje od ostatních papoušků v Austrálii.
- 2
Červená břišní skvrna
Velikost a intenzita červené skvrny na břiše se liší dle poddruhů a pohlaví, ale je to klíčový rozlišovací znak u většiny jedinců. Občas může zcela chybět u poddruhu N. h. narethae.
- 3
Žluté tváře a límec
Kombinace žlutých tváří a žlutého límce na krku je další dobrou pomůckou pro identifikaci.
- 4
Volání
Charakteristické ostré a pronikavé volání „klenk-klenk“ je ve volné přírodě velmi specifické a pomáhá k určení druhu, i když pták není vidět.
- 5
Let
Nízký, rychlý a vlnivý let je typickým znakem tohoto druhu, často mezi stromy nebo těsně nad zemí.
Stanoviště a rozšíření
- Biomy
- Polosuché oblasti, suché stepi, křoviny, akáciové buše, lesy eucalyptus mallee, řídké lesy podél vodních toků.
- Areál rozšíření
- Vnitrozemí jihovýchodní Austrálie, rozprostírající se přes Nový Jižní Wales, Victoriu a východní části Jižní Austrálie. Každý poddruh má specifické, byť částečně překrývající se, geografické rozšíření.
- Výškové rozšíření
- Nížiny a pahorkatiny do 500 m n. mořem.
- Preferovaná prostředí
- Světlé lesy a křoviny s dostatkem travnatých ploch pro pastvu, často v blízkosti vodních zdrojů. Preferuje oblasti s keři z rodu měliník (Mallee Eucalyptus) a akáciemi.
Chování
- Doba aktivity
- Denní, nejaktivnější brzy ráno a pozdní odpoledne.
- Potravní zvyky
- Potravu získává především na zemi, kde sbírá semena. Je aktivní zejména brzy ráno a pozdě odpoledne. Často se pohybuje v hustém podrostu, kde je díky svému zbarvení obtížně k zastižení. Zřídka hledá potravu ve stromech či keřích. Během horkých poledních hodin se ukrývá ve stínu vegetace.
- Sociální chování
- Vyskytuje se v párech nebo malých rodinných skupinách, které se během období hojnosti potravy mohou sdružovat do větších hejn. Mimo hnízdní sezónu se občas sdružuje s jinými druhy papoušků, například s papoušky vlnkatými. Je plachý a při vyrušení rychle odlétá.
- Způsob letu
- Rychlý, silný a přímý let v nízké výšce s charakteristickým vlnivým pohybem. Při plavném letu střídá fáze třepotavého mávání křídly s klouzáním. Obvykle se drží blízko země a mezi stromy se pohybuje se značnou obratností. Často letí v malých skupinách.
- Migrace
- Nemigrující, stálý druh. Provádí pouze lokální přesuny za potravou a vodou v rámci svého teritoria, zejména v závislosti na srážkách a dostupnosti potravy.
- Teritorialita
- Páry jsou teritoriální v hnízdním období a brání si hnízdiště, ale vně hnízdní sezóny se tolerance vůči ostatním ptákům zvyšuje.
Zpěv a hlasy
- Zpěv
- Komplexní vokální projevy nejsou u tohoto druhu popsány. Spíše vydává řadu pronikavých, nazálních a drsných volání.
- Volání
- Mezi nejčastější volání patří ostré, pronikavé, kovově znějící „klenk-klenk“ nebo „ček-ček“. Při vyrušení vydává hlasité a opakované „chyak-chyak-chyak“. Kontaktní volání je měkké „pi-pi-pi“ nebo tlumené štěbetání. Alarmující volání jsou pronikavá a staccato.
- Kdy se ozývá
- Nejčastěji se ozývá za letu nebo při vzrušení. Volání jsou slyšitelná zejména ráno a večer, méně často během poledních hodin.
Rozmnožování
- Hnízdní období
- Obvykle od srpna do prosince, ale může se lišit v závislosti na srážkách a dostupnosti potravy. V suchých oblastech může hnízdit kdykoli po srážkách.
- Hnízdní zvyky
- Hnízdí v dutinách stromů, zejména eukalyptů, často v mrtvých kmenech nebo větvích. Hnízdní dutiny bývají umístěny vysoko. Občas využívá i dutiny v pařezech nebo opuštěná hnízda jiných druhů.
- Velikost snůšky
- 4-7 vajec, nejčastěji 5.
- Popis vajec
- Sněhově bílá, lesklá, oválná. Typická pro papoušky.
- Doba inkubace
- Přibližně 19-21 dní, inkubuje pouze samice.
- Doba opeřování
- Mláďata opouštějí hnízdo po 30-35 dnech od vylíhnutí.
- Péče rodičů
- O mláďata se starají oba rodiče. Samice inkubuje vejce, samec ji během inkubace krmí. Po vylíhnutí krmí mláďata oba rodiče a starají se o ně i po opuštění hnízda, dokud se nenaučí samostatnosti.
Kde nalézt
Vnitrozemní polosuché oblasti
Nejčastěji se vyskytuje v řídkých lesích akácií a eukalyptů v polosuchých vnitrozemních oblastech Austrálie.
Řeky a vodní plochy
Velmi často se nachází v blízkosti vodních toků a napajedel, zejména v suchých obdobích, kdy se zde shromažďuje za potravou a vodou.
Křoviny (Mallee)
Husté křoviny typu mallee (keřové eukalypty) poskytují úkryt a potravu, a proto jsou často osidlovány.
Tipy do terénu
- Naslouchejte volání. Jejich pronikavé, kovově znějící volání je často slyšet dříve, než ptáka uvidíte. Buďte trpěliví a sledujte zvuk.
- Sledujte u vody. V horkých dnech se alexanřini modrohlávci často shromažďují u napajedel nebo vodních toků, aby se napili. To je vynikající příležitost k pozorování.
- Hledejte v nízkém porostu. Tráví hodně času na zemi nebo v nízkém keřovém porostu, hledajíc semena. Buďte nenápadní a prohlédněte si podklad pod stromy a keři.
- Pozorujte v párech nebo malých skupinkách. Zřídka je vidět osamoceně. Častěji se pohybují v párech nebo malých rodinných skupinách. Pozorujte interakce a pohyby těchto skupin.
Podobné druhy
Papoušek zpěvavý
Psephotus haematonotus
Papoušek zpěvavý je celkově menší, zelenější, postrádá modré temeno a výraznou červenou břišní skvrnu. Samci papouška zpěvavého mají červený kostřec, na rozdíl od modrého kostrce alexanřina modrohlávka. Hlava papouška zpěvavého je zelená až tyrkysová, zatímco u alexandřina modrohlávka je temeno sytě modré.
Papoušek mnohobarvý
Psephotus varius
Papoušek mnohobarvý má výrazné žluté ramenní skvrny a více žluté na spodní části těla. Chybí mu však charakteristické modré temeno a typická červená břišní skvrna alexandřina modrohlávka. Oblast kolem kloaky je u papouška mnohobarvého často červená, ale nejedná se o břišní skvrnu.
Rychlá fakta
- Populace:
- Stabilní
- Potenciální hrozby:
- Ztráta a fragmentace přirozeného prostředí, sucha, predace.
- Nejlepší doba k pozorování:
- Brzy ráno a pozdní odpoledne.
- Charakteristický rys:
- Modré temeno hlavy a červená břišní skvrna.
Zajímavosti
- Dříve byl tento druh znám jako modrohlávek rudobřichý (Red-bellied Parrot) nebo modrohlávek modrolící (Blue-cheeked Parrot), než byl vědecky přejmenován na Alexandřina modrohlávka po královně Alexandře Dánské.
- Název rodu 'Northiella' je na počest Alfreda Johna Northa, australského ornitologa.
- Existují čtyři uznané poddruhy: Northiella haematogaster haematogaster, N. h. victoriae, N. h. pallescens a N. h. narethae, které se liší v intenzitě a rozsahu červené břišní skvrny a modré barvy hlavy a kostřce. N. h. narethae má téměř žádnou červenou skvrnu na břiše.
- Jedná se o poměrně plachého papouška, který se při vyrušení ihned ukryje v hustém porostu, což ztěžuje jeho pozorování.
Vědecká klasifikace
- Říše
- Animalia
- Kmen
- Chordata
- Třída
- Aves
- Řád
- Psittaciformes
- Čeleď
- Psittaculidae
- Rod
- Northiella
- Druh
- Northiella haematogaster
Prozkoumat Alexandřin modrohlávek
Identifikujte ptáky kdekoli
Zdarma pro iOS, Android a web. Identifikace podle fotografie a zvuku, kompletní databáze druhů a váš osobní seznam.
