Birdby LogoBirdby
Sýkora úhelníček (Periparus ater)

Sýkora úhelníček

Málo dotčený

Periparus ater

Viděli jste ptáka? Identifikujte ho okamžitě v aplikaci Birdby

Otevřít aplikaci

O druhu

Sýkora úhelníček je malý, čilý pěvec z čeledi sýkorovitých, charakteristický svým černým temenem, bílými lícemi a bílou skvrnou na týle. Je to běžný druh v jehličnatých a smíšených lesích Evropy a Asie, známý svou akrobatickou schopností při hledání potravy na stromech.

Velikost a délka života

Délka
10-11.5 cm
Rozpětí křídel
17-21 cm
Hmotnost
7-12 g
Délka života
2-3 roky (v zajetí až 9 let)
Potrava
Hmyzožravec (převážně), semenožravec

Tělesné znaky

Opeření
Dospělí ptáci mají lesklé černé temeno, bílé líce a výraznou bílou skvrnu na týle. Hřbet je šedavě modrý, křídla a ocas tmavší s nevýraznými světlejšími lemy. Spodina těla je špinavě bílá až světle šedá, s nádechem do okrova na bocích. Na křídlech jsou dvě bílé křídelní pásky.
Tvar zobáku
Krátký, kuželovitý, ostrý, černý zobák.
Barva očí
Tmavě hnědé.
Barva nohou
Tmavě šedé až černé.
Rozlišovací znaky
Kombinace černého temene, bílých lící a bílé týlní skvrny je unikátní. Dvě bílé křídelní pásky jsou také dobrým rozlišovacím znakem.
Vzhled mláděte
Mladí ptáci jsou celkově matnější než dospělí. Černé části jsou spíše hnědočerné, bílé líce a týlní skvrna jsou nažloutlé. Spodina těla je více nažloutlá. Křídelní pásky jsou méně výrazné.
Sezónní změny
Opeření se během roku výrazně nemění. Po podzimním pelichání je opeření čerstvější a barvy jsou sytější, ale celkový vzor zůstává stejný.
Pohlavní dimorfismus
Minimální. Samci a samice jsou si vzhledově velmi podobní, bez výrazných rozdílů v opeření.

Jak určit

  1. 1

    Velikost a tvar

    Malý, zavalitý pták s relativně velkou hlavou a krátkým krkem, typický pro sýkory.

  2. 2

    Barva hlavy

    Hledejte lesklé černé temeno, kontrastní bílé líce a především výraznou bílou skvrnu na týle. To je klíčový znak.

  3. 3

    Barva hřbetu a spodiny

    Šedavě modrý hřbet a špinavě bílá až světle šedá spodina s okrovým nádechem na bocích.

  4. 4

    Křídelní pásky

    Dvě zřetelné bílé křídelní pásky na tmavších křídlech.

  5. 5

    Chování

    Velmi čilý a akrobatický, často visí hlavou dolů při hledání potravy na jehličí a kůře stromů.

  6. 6

    Zpěv a volání

    Poslouchejte rychlý, opakující se dvouslabičný zpěv 'ví-ču, ví-ču' nebo ostré volání 'psit'.

Stanoviště a rozšíření

Biomy
Jehličnaté lesy, smíšené lesy, parky, zahrady, hřbitovy.
Areál rozšíření
Široce rozšířená v palearktické oblasti, od západní Evropy přes Asii až po Japonsko. V Evropě se vyskytuje téměř všude, kde jsou vhodné lesní porosty.
Výškové rozšíření
Od nížin až po horské oblasti, v Alpách až do 2000 m n. m., v Himálaji i výše.
Preferovaná prostředí
Preferuje jehličnaté lesy (smrkové, borové, jedlové), ale obývá i smíšené lesy s převahou jehličnanů. V zimě se často stahuje do parků a zahrad v blízkosti lidských sídel, zejména pokud jsou k dispozici krmítka.

Chování

Doba aktivity
Denní (diurnální).
Potravní zvyky
Převážně hmyzožravá, živí se drobným hmyzem, pavouky a jejich larvami, které sbírá z kůry a jehličí stromů. V zimě se živí semeny jehličnanů (zejména smrku a borovice), bukvicemi a žaludy. Často si vytváří zásoby potravy, které ukrývá v kůře stromů nebo v zemi. Je velmi obratná a často visí hlavou dolů při hledání potravy.
Sociální chování
Mimo hnízdní období se často sdružuje do smíšených hejn s jinými druhy sýkor a pěvců. Během hnízdění je teritoriální a žije v párech.
Způsob letu
Rychlý, vlnitý let s častými změnami směru. Při přeletech mezi stromy je let přímější.
Migrace
Převážně stálý druh, ale v severnějších oblastech a ve vyšších nadmořských výškách může docházet k částečným přesunům na kratší vzdálenosti, zejména v tuhých zimách. Mladí ptáci se mohou rozptýlit na větší vzdálenosti.
Teritorialita
Během hnízdní sezóny si páry hájí své hnízdní teritorium, které je menší než u jiných sýkor. Mimo hnízdění je méně teritoriální.

Zpěv a hlasy

Zpěv
Zpěv je rychlý, opakující se dvouslabičný motiv, často popisovaný jako 'ví-ču, ví-ču, ví-ču' nebo 'ci-ty, ci-ty, ci-ty', s mírně stoupavou intonací. Je podobný zpěvu sýkory koňadry, ale je rychlejší a méně hlasitý.
Volání
Nejčastější volání je ostré 'psit' nebo 'sitt'. Při vyrušení vydává drsné 'črr-črr' nebo 'črr-it'. Kontaktní volání v hejnech je jemné 'si-si-si'.
Kdy se ozývá
Zpívá převážně od února do července, nejintenzivněji v březnu a dubnu. Volání jsou slyšet po celý rok.

Rozmnožování

Hnízdní období
Duben až červenec, obvykle dvě snůšky ročně.
Hnízdní zvyky
Hnízdí v dutinách stromů, často ve starých datlích, ale i v puklinách skal, v zemi (např. v norách hlodavců) nebo v budkách. Hnízdo je postaveno ze mechu, lišejníků, trávy a vystláno srstí a peřím.
Velikost snůšky
7-11 vajec, výjimečně až 13.
Popis vajec
Vejce jsou bílá s jemnými červenohnědými skvrnkami, zejména na širším konci. Velikost cca 14 x 11 mm.
Doba inkubace
14-16 dní, sedí pouze samice.
Doba opeřování
18-20 dní po vylíhnutí mláďata opouštějí hnízdo.
Péče rodičů
O mláďata se starají oba rodiče, krmí je hmyzem a larvami. Po opuštění hnízda jsou mláďata ještě několik dní krmena rodiči.

Kde nalézt

Jehličnaté lesy

Primární habitat, zejména smrkové a borové lesy. Hledejte je v korunách stromů.

Smíšené lesy

Také se vyskytuje ve smíšených lesích, pokud je v nich dostatek jehličnanů.

Parky a zahrady

V zimě se často stahují do městských parků a zahrad, kde navštěvují krmítka.

Hřbitovy

Staré stromy na hřbitovech poskytují vhodné prostředí a úkryty.

Tipy do terénu

  1. Poslouchejte zpěv. Zpěv je často prvním indikátorem přítomnosti sýkory úhelníčka. Naučte se rozlišovat jeho rychlý 'ví-ču' od pomalejšího 'ci-ci-be' koňadry.
  2. Pozorujte krmítka. V zimě jsou krmítka s ořechy a semeny spolehlivým místem pro pozorování. Sýkory úhelníčky jsou často mezi prvními, kdo krmítka navštěvují.
  3. Hledejte v korunách jehličnanů. Tráví hodně času v korunách jehličnatých stromů, kde hledá hmyz a semena. Použijte dalekohled.
  4. Sledujte smíšená hejna. Mimo hnízdní období se často připojuje k hejnům jiných sýkor. Pokud najdete hejno sýkor, je velká šance, že mezi nimi bude i úhelníček.
  5. Buďte trpěliví. Jsou to malí a rychlí ptáci. Zůstaňte v klidu a pozorujte, jak se pohybují po větvích.

Podobné druhy

Sýkora koňadra

Parus major

Sýkora koňadra je větší, má žlutou spodinu s černým pruhem uprostřed břicha a nemá bílou týlní skvrnu. Zpěv koňadry je hlasitější a pomalejší, často 'ci-ci-be, ci-ci-be'.

Sýkora modřinka

Cyanistes caeruleus

Sýkora modřinka má modré temeno, křídla a ocas, žlutou spodinu a černý oční proužek. Je menší než koňadra, ale podobně velká jako úhelníček, ale barvy jsou zcela odlišné.

Sýkora babka

Poecile palustris

Sýkora babka má černé temeno, ale postrádá bílou týlní skvrnu a bílé líce jsou méně kontrastní. Spodina je šedobílá bez okrového nádechu. Nemá bílé křídelní pásky. Zpěv je odlišný, často 'čip-čip-čip'.

Rychlá fakta

České jméno:
Sýkora úhelníček
Vědecké jméno:
Periparus ater
Čeleď:
Paridae (sýkorovití)
Velikost:
Malý (10-11.5 cm)
Charakteristický znak:
Bílá týlní skvrna
Habitat:
Jehličnaté a smíšené lesy
Potrava:
Hmyz, semena
Status:
Málo dotčený

Zajímavosti

  • Sýkora úhelníček je jedním z nejmenších druhů sýkor v Evropě.
  • Je známá svou schopností ukládat si potravu na horší časy, což jí pomáhá přežít zimu.
  • Její latinské jméno 'ater' znamená 'černý', což odkazuje na černé temeno.
  • Dokáže hnízdit i v podzemních norách, což je u sýkor poměrně neobvyklé.
  • V zimě se často připojuje k velkým smíšeným hejnům, která se pohybují lesem a společně hledají potravu.

Vědecká klasifikace

Říše
Animalia
Kmen
Chordata
Třída
Aves
Řád
Passeriformes
Čeleď
Paridae
Rod
Periparus
Druh
Periparus ater

Prozkoumat Sýkora úhelníček

Identifikujte ptáky kdekoli

Zdarma pro iOS, Android a web. Identifikace podle fotografie a zvuku, kompletní databáze druhů a váš osobní seznam.

Otevřít v aplikaci