Sýkora babka

O druhu

Sýkora babka je malý pěvec s nevýrazným, ale elegantním zbarvením. Vyznačuje se černou čepičkou, světlými lícemi a hnědošedým hřbetem. Je to plachý, ale poměrně rozšířený druh, který se často zdržuje v hustém podrostu a na stromech, kde hledá potravu. Je známá pro své charakteristické hlasové projevy.

Velikost a délka života

Délka

11.5–13 cm

Rozpětí křídel

18–21 cm

Hmotnost

8–13 g

Délka života

2–5 let (ojediněle až 10 let)

Potrava

Hmyz a jeho larvy, pavoukovci, semena, plody, pupeny, nektar a míza stromů. V zimě převažuje rostlinná potrava.

Tělesné znaky

Opeření

Dospělí jedinci mají lesklou černou čepičku, která zasahuje až na zátylek, a malou černou skvrnu pod zobákem. Líce jsou bílé až smetanově bílé, kontrastující s černou čepičkou. Záda, křídla a ocas jsou hnědošedé. Spodní strana těla je světle šedohnědá, na bocích s nádechem do krémova. Peří je hladké a přiléhavé.

Tvar zobáku

Krátký, kuželovitý, špičatý; typický pro sýkory, určený pro sběr hmyzu a semínek.

Barva očí

Tmavě hnědé.

Barva nohou

Šedohnědé až černé s dobře vyvinutými drápy pro uchycení na větvích.

Rozlišovací znaky

Celkově nevýrazné, ale přehledné zbarvení s ostrým kontrastem černé čepičky a bílých lící. Absence světlé skvrny na týlu a světlého panelu na křídlech, což ji odlišuje od sýkory lužní. Klíčovým rozlišovacím znakem je často tvar černé čepičky, která u babky zasahuje dále na zátylek a má jednotný lesk.

Vzhled mláděte

Mladí ptáci jsou podobní dospělým, ale mají o něco matnější čepičku a líce mohou být mírně nažloutlé. Celkové zbarvení je méně výrazné a méně kontrastní.

Sezónní změny

Plumage se během roku výrazně nemění. Po letním pelichání je peří svěžejší a kontrastnější, postupným opotřebením a vyblednutím se stává matnějším, zejména na bocích.

Pohlavní dimorfismus

Minimální, obě pohlaví jsou zbarvena stejně. Samec může být o něco větší, ale vizuálně je prakticky nerozeznatelný.

Jak určit

1. 1

   Černá čepička

   Lesklá černá čepička, která ostře kontrastuje s bílými lícemi a dosahuje až na zátylek hlavy. To je klíčový vizuální rozdíl od sýkory lužní, která má čepičku matnou a kratší.

2. 2

   Líce

   Čistě bílé líce bez jakýchkoli nažloutlých nebo šedavých tónů, které by splývaly s krkem.

3. 3

   Zbarvení hřbetu

   Hnědošedý hřbet bez výrazných světlých pruhů či panelů na křídlech. Na křídlech nejsou patrné světlé okraje letek.

4. 4

   Hlas

   Poslouchejte její charakteristické drsné „črr-r-r“ nebo flétnové „cicu-cicu-cicu“. Hlas je často spolehlivějším identifikačním znakem než vizuální rozdíly se sýkorou lužní.

5. 5

   Chování

   Často se zdržuje ve spodních patrech lesa, v keřích a podrostu, je o něco plašší než jiné sýkory. Při hledání potravy je velmi mrštná.

Stanoviště a rozšíření

Biomy

Mírný lesní biom, často s lužními, listnatými nebo smíšenými lesy.

Areál rozšíření

Velká část Evropy a Asie, od západní Evropy po Japonsko. V Evropě se vyskytuje ve většině zemí s vhodným lesním prostředím, chybí na severu Skandinávie a v jižním Středomoří.

Výškové rozšíření

Od nížin do horských oblastí, obvykle do nadmořské výšky kolem 1500 m, lokálně i výše.

Preferovaná prostředí

Dává přednost vlhčím listnatým a smíšeným lesům, lužním lesům, křovinatým porostům podél vodních toků, okrajům lesů, sadům a větším zahradám. Vyhledává místa s bohatým podrostem a starými stromy s dutinami.

Chování

Doba aktivity

Denní, nejaktivnější je ráno a dopoledne, před soumrakem se stahuje na nocoviště.

Potravní zvyky

Potravu sbírá převážně na stromech a keřích, prohledává kůru, listy a pupeny. V zimě se často živí na zemi spadanými semeny a plody. Má zvyk ukrývat potravu (zejména semena) do puklin kůry nebo do mechu pro pozdější spotřebu. Je obratná a aktivní.

Sociální chování

Mimo hnízdní období se sdružuje do malých hejn, často i smíšených s jinými druhy sýkor. V době hnízdění žije v párech a brání své teritorium. Je poměrně plachá a drží si odstup od člověka.

Způsob letu

Rychlý, vlnitý let, podobný ostatním sýkorám, s častými změnami směru. Mezi stromy se pohybuje krátkými přelety.

Migrace

Stálý pták, pouze v severnějších oblastech nebo v tuhých zimách může docházet k částečným přesunům na kratší vzdálenosti. Není migrující druh v pravém slova smyslu.

Teritorialita

Velmi teritoriální během hnízdní sezóny. Samec hlídá a brání hnízdní teritorium před jinými sýkorami babkami.

Rozmnožování

Hnízdní období

Duben až červenec, obvykle jedna snůška ročně, zřídkakdy dvě.

Hnízdní zvyky

Hnízdí v dutinách, nejčastěji v přirozených dutinách starých stromů (např. po datlovitých ptácích), ale také v puklinách skal nebo v budkách, pokud mají dostatečně malý vletový otvor. Hnízdo je miskovité, vystlané mechem, lišejníky, trávou a jemným rostlinným materiálem, někdy i srstí a peřím. Dutina není vytesávána, ale pouze upravena.

Velikost snůšky

5–9 vajec

Popis vajec

5–9 (nejčastěji 6–8) bílých vajec s jemnými červenohnědými skvrnkami, soustředěnými často na širším konci. Velikost vajíček je přibližně 16 x 12 mm.

Doba inkubace

13–15 dní, inkubuje pouze samice.

Doba opeřování

16–19 dní po vylíhnutí, mláďata opouštějí hnízdo a jsou ještě několik dní krmena rodiči.

Péče rodičů

Oba rodiče krmí mláďata a starají se o ně i po opuštění hnízda. Samec během inkubace nosí potravu samici.

Kde nalézt

Tipy do terénu

1. Naslouchejte hlasu. Hlas je často prvním a nejspolehlivějším indikátorem přítomnosti sýkory babky. Obzvláště charakteristické je drsné „črr-r-r“ nebo flétnové tóny.
2. Pozorujte pohyb. Vyhledávejte malé, rychlé pohyby v korunách stromů a keřích. Sýkory babky jsou neustále v pohybu při hledání potravy.
3. Trpělivost. Sýkory babky jsou plaché. Zůstaňte tiše a nehýbejte se, abyste je nevyplašili. Často se objeví, pokud je prostředí klidné.
4. Místa s dutinami. V hnízdním období se zaměřte na stromy s dutinami, které jsou oblíbenými hnízdišti. Nebo i na budky s malým vstupním otvorem (28-30 mm).
5. Zimní krmítka. V zimě se občas objeví na krmítkách, hlavně tam, kde je v bližším okolí les. Nabídněte jim nesolené arašídy nebo semena slunečnice.

Podobné druhy

Rychlá fakta

Délka:

11.5–13 cm

Hmotnost:

8–13 g

Rozpětí křídel:

18–21 cm

Zbarvení:

Černá čepička, bílé líce, hnědošedý hřbet

Potrava:

Hmyz, semena, plody

Hnízdění:

Dutiny stromů nebo budky

Status:

Málo dotčený

Rozšíření:

Evropa a Asie

Zajímavosti

• Sýkora babka si, stejně jako jiné sýkory, vytváří zásoby potravy na zimu, které si pamatuje díky výborné prostorové paměti.
• Její latinské jméno 'palustris' znamená 'z bažin', což odkazuje na její preferenci vlhčích stanovišť, jako jsou lužní lesy.
• Rozlišení sýkory babky a lužní je jedním z největších oříšků pro začínající ornitology, často je nutné spolehnout se na hlasové projevy.
• Patří mezi stálé ptáky, což znamená, že zůstává ve svém teritoriu po celý rok, což je mezi malými ptáky poměrně energeticky náročné.

Vědecká klasifikace

Říše

Živočichové (Animalia)

Kmen

Strunatci (Chordata)

Třída

Ptáci (Aves)

Řád

Pěvci (Passeriformes)

Čeleď

Sýkorovití (Paridae)

Rod

Poecile

Druh

Poecile palustris

Prozkoumat Sýkora babka