Hýl obecný

O druhu

Hýl obecný je středně velký pěvec, známý svým robustním tělem, krátkým silným zobákem a výrazným pohlavním dimorfismem. Samci se vyznačují nápadně červeným břichem a hrudí, zatímco samice jsou spíše šedohnědé. Je to plachý pták, který se často zdržuje v hustém křoví a je spíše slyšet než vidět. Živí se převážně semeny a pupeny stromů a keřů.

Velikost a délka života

Délka

14.5-17.5 cm

Rozpětí křídel

22-29 cm

Hmotnost

21-27 g

Délka života

2-5 let (v zajetí až 10 let)

Potrava

Býložravec (semena, pupeny, bobule, výjimečně hmyz)

Tělesné znaky

Opeření

Samci mají jasně červenorůžovou hruď a břicho, šedý hřbet, černou čepičku, křídla a ocas. Na křídlech mají výrazný bílý pruh. Samice jsou celkově šedohnědé s růžovým nádechem na břiše a hrudi, ale méně intenzivním než u samců. Mají také černou čepičku a bílý křídelní pruh. Obě pohlaví mají bílý kostřec, který je nápadný za letu.

Tvar zobáku

Krátký, silný, kuželovitý zobák, přizpůsobený k louskání semen. Barva zobáku je černá.

Barva očí

Tmavě hnědé

Barva nohou

Tmavě hnědé až černé

Rozlišovací znaky

Robustní postava, černá čepička, bílý křídelní pruh, bílý kostřec, a u samců výrazná červená barva spodiny těla.

Vzhled mláděte

Mladí ptáci postrádají černou čepičku, mají hnědou hlavu a jsou celkově hnědaví s méně výrazným křídelním pruhem. Postupně získávají dospělé zbarvení během prvního roku života.

Sezónní změny

Zbarvení hýla obecného se výrazně nemění mezi hnízdním a nehnízdním obdobím. Intenzita barev může být mírně ovlivněna opotřebením peří.

Pohlavní dimorfismus

Velmi výrazný. Samci mají jasně červenorůžovou hruď a břicho, zatímco samice jsou šedohnědé s jemným růžovým nádechem.

Jak určit

1. 1

   Velikost a tvar těla

   Středně velký, robustní pěvec s krátkým krkem a silným tělem.

2. 2

   Zobák

   Krátký, silný, kuželovitý, černý zobák, ideální pro louskání semen.

3. 3

   Zbarvení samce

   Nepřehlédnutelná jasně červenorůžová hruď a břicho, šedý hřbet, černá čepička a bílý křídelní pruh.

4. 4

   Zbarvení samice

   Šedohnědá s růžovým nádechem na spodině těla, černá čepička a bílý křídelní pruh.

5. 5

   Bílý kostřec

   Nápadný bílý kostřec, který je dobře viditelný za letu u obou pohlaví.

6. 6

   Hlas

   Charakteristické, tiché, táhlé a poněkud smutné „dýý“ nebo „dýý-dýý“.

7. 7

   Chování

   Často se zdržuje v hustém křoví, plachý, ale v zimě se může objevit u krmítek.

Stanoviště a rozšíření

Biomy

Jehličnaté, smíšené a listnaté lesy, parky, zahrady, sady, hřbitovy, křovinaté porosty.

Areál rozšíření

Široce rozšířený v palearktické oblasti od západní Evropy přes Asii až po Japonsko. V Evropě se vyskytuje téměř všude kromě nejjižnějších oblastí Středomoří a Islandu.

Výškové rozšíření

Od nížin až po horské oblasti, obvykle do 1500 m n. m., ale v některých oblastech i výše.

Preferovaná prostředí

Preferuje okraje lesů, mladé lesní porosty, husté křoviny a oblasti s dostatkem semenotvorných dřevin a keřů. V zimě se často stahuje do blízkosti lidských sídel.

Chování

Doba aktivity

Denní (diurnální)

Potravní zvyky

Živí se převážně semeny (např. jasan, bříza, javor, jehličnany), pupeny (ovocné stromy, keře), bobulemi (bez, jeřáb, hloh) a plody. V hnízdním období doplňuje stravu malým hmyzem, zejména pro mláďata. Při krmení je často vidět, jak obratně louská semena svým silným zobákem.

Sociální chování

Mimo hnízdní období se často sdružuje do malých hejn, někdy i s jinými druhy pěvců. Během hnízdění žije v párech a je teritoriální.

Způsob letu

Vlnitý, poněkud těžkopádný let s rychlými údery křídel a krátkými skluzavými fázemi. Za letu je nápadný bílý kostřec.

Migrace

Částečně tažný pták. Populace ze severnějších oblastí a vyšších nadmořských výšek jsou stěhovavé a v zimě se přesouvají na jih. Středoevropské populace jsou převážně stálé, ale mohou podnikat kratší potulky za potravou. V zimě se k nám stahují jedinci ze severovýchodní Evropy.

Teritorialita

Během hnízdní sezóny si páry udržují teritorium, které brání proti jiným hýlům. Mimo hnízdění jsou méně teritoriální a snášejí přítomnost jiných jedinců.

Rozmnožování

Hnízdní období

Duben až červenec, obvykle 1-2 snůšky ročně.

Hnízdní zvyky

Hnízdo staví samice, obvykle nízko v hustém křoví, mladých jehličnanech nebo listnatých stromech, často v rozsoše větví. Je to úhledná, miskovitá stavba z větviček, kořínků, mechu a lišejníků, vystlaná jemnými kořínky, chlupy a peřím.

Velikost snůšky

4-6 vajec

Popis vajec

Vejce jsou světle modrá až nazelenalá, s tmavými skvrnkami a čárkami, často soustředěnými na tupém konci. Velikost vajec je přibližně 19 x 14 mm.

Doba inkubace

12-14 dní, inkubuje převážně samice.

Doba opeřování

12-18 dní po vylíhnutí mláďata opouštějí hnízdo.

Péče rodičů

O mláďata se starají oba rodiče. Samice inkubuje a samec ji krmí. Po vylíhnutí krmí mláďata oba rodiče, zpočátku převážně hmyzem, později semeny a pupeny.

Kde nalézt

Tipy do terénu

1. Poslouchejte hlas. Hýl je často slyšet dříve, než je vidět. Jeho charakteristické „dýý“ je dobrým vodítkem.
2. Hledejte v hustém křoví. Hýlové se rádi zdržují v husté vegetaci, kde se cítí bezpečně. Prohlížejte okraje lesů a křoviny.
3. Navštěvujte krmítka v zimě. V zimních měsících jsou krmítka s dostatkem slunečnicových semen magnetem pro hýly.
4. Pozorujte pupeny a semena. Hýlové se živí pupeny a semeny. Hledejte je na stromech a keřích, kde se krmí.
5. Buďte trpěliví. Hýl je plachý pták, takže je potřeba trpělivost a klidné pozorování.

Podobné druhy

Rychlá fakta

Hlavní potrava:

Semena a pupeny

Charakteristický hlas:

Tiché, táhlé „dýý“

Pohlavní dimorfismus:

Velmi výrazný (samec červený, samice šedohnědá)

Hnízdní prostředí:

Husté křoví a mladé stromy

Zimní chování:

Částečně tažný, často u krmítek

Zajímavosti

• Jméno „hýl“ je odvozeno od jeho charakteristického hlasu, který zní jako „hýýl“ nebo „dýý“.
• Hýlové jsou známí svou schopností louskat i velmi tvrdá semena díky svému silnému zobáku.
• V některých kulturách je hýl považován za symbol zimy a Vánoc.
• Samci hýlů jsou často agresivní vůči jiným samcům během hnízdní sezóny, aby si udrželi teritorium.

Vědecká klasifikace

Říše

Živočichové (Animalia)

Kmen

Strunatci (Chordata)

Třída

Ptáci (Aves)

Řád

Pěvci (Passeriformes)

Čeleď

Pěnkavovití (Fringillidae)

Rod

Hýl (Pyrrhula)

Druh

Hýl obecný (Pyrrhula pyrrhula)

Prozkoumat Hýl obecný