Birdby LogoBirdby

Lesňáček zlatohlavý

Least Concern (Málo dotčený)

Setophaga coronata

Viděli jste ptáka? Identifikujte ho okamžitě v aplikaci Birdby

Otevřít aplikaci

O druhu

Lesňáček zlatohlavý je malý, aktivní pěvec z čeledi lesňáčkovitých, známý pro své výrazné žluté skvrny, zejména na temeni, bocích a hrdle u samců v hnízdním šatu. Je to jeden z nejrozšířenějších a nejhojnějších lesňáčků Severní Ameriky, který se vyskytuje v různých lesních biotopech. Jeho strava se skládá převážně z hmyzu, ale v zimě a během migrace konzumuje i bobule.

Velikost a délka života

Délka
13-15 cm
Rozpětí křídel
19-23 cm
Hmotnost
10-15 g
Délka života
2-5 let (v zajetí až 10 let)
Potrava
Hmyzožravec (převážně), plodožravec (sezónně)

Tělesné znaky

Opeření
Dospělí samci v hnízdním šatu mají výrazné žluté skvrny na temeni, bocích a hrdle, modrošedý hřbet s černými pruhy, bílé břicho a výrazné bílé křídelní pásky. Samice a mladí ptáci jsou celkově matnější, s méně výraznými žlutými znaky a hnědavějším hřbetem. Všichni jedinci mají žlutou skvrnu na kostrči, která je klíčovým identifikačním znakem.
Tvar zobáku
Tenký, špičatý, tmavý zobák, ideální pro sběr hmyzu.
Barva očí
Tmavě hnědé
Barva nohou
Tmavě šedé až černé
Rozlišovací znaky
Žlutá skvrna na kostrči (u všech šatů a pohlaví), žluté skvrny na bocích a temeni (zejména u samců v hnízdním šatu), dvě bílé křídelní pásky.
Vzhled mláděte
Mladí ptáci jsou celkově hnědaví s nevýraznými pruhy, žlutá skvrna na kostrči je přítomna, ale ostatní žluté znaky jsou velmi bledé nebo chybí. Postupně získávají dospělý šat během prvního podzimu a zimy.
Sezónní změny
Samci v hnízdním šatu (jaro/léto) jsou výrazně zbarvení. V prostém šatu (podzim/zima) jsou matnější, s méně výraznými žlutými znaky a více šedohnědým opeřením, ale žlutá kostrč zůstává. Samice a mladí ptáci vykazují méně dramatické sezónní změny.
Pohlavní dimorfismus
Výrazný. Samci v hnízdním šatu jsou mnohem pestřejší s jasnými žlutými a modrošedými barvami. Samice jsou matnější, s méně výraznými žlutými znaky a hnědavějším nádechem.

Jak určit

  1. 1

    Žlutá kostrč

    Nejspolehlivější znak pro všechny šaty a pohlaví. Hledejte jasně žlutou skvrnu na zadní části hřbetu, těsně nad ocasem.

  2. 2

    Žluté skvrny

    U samců v hnízdním šatu hledejte jasně žluté skvrny na temeni, bocích a hrdle. U samic a mladých jsou tyto skvrny bledší nebo chybí, ale žlutá kostrč zůstává.

  3. 3

    Křídelní pásky

    Dvě výrazné bílé křídelní pásky jsou přítomny u všech šatů a pohlaví.

  4. 4

    Zpěv

    Naučte se jeho bzučivý, rytmický zpěv, který je často slyšet z vrcholů stromů.

  5. 5

    Chování

    Sledujte jeho aktivní sběr hmyzu z listí a větví, často s krátkými výpady za letícím hmyzem.

Stanoviště a rozšíření

Biomy
Jehličnaté, smíšené a listnaté lesy, okraje lesů, parky, zahrady, křoviny.
Areál rozšíření
Hnízdí v boreálních lesích Kanady a Aljašky, na severovýchodě USA a v horách západní USA. Zimuje na jihovýchodě USA, v Mexiku, Střední Americe a Karibiku.
Výškové rozšíření
Od hladiny moře do 3000 m n. m. v závislosti na regionu a sezóně.
Preferovaná prostředí
Preferuje otevřené lesy s podrostem, často v blízkosti vodních toků. Během migrace a v zimovištích se vyskytuje v širší škále lesních a křovinatých biotopů, včetně mangrovů a citrusových hájů.

Chování

Doba aktivity
Denní (diurnální)
Potravní zvyky
Aktivně sbírá hmyz z listí a větví, často se vznáší nebo provádí krátké výpady za letícím hmyzem. V zimě a během migrace doplňuje stravu bobulemi (např. voskovník, jalovec).
Sociální chování
Během hnízdění teritoriální, žije v párech. Mimo hnízdní sezónu se často sdružuje do smíšených hejn s jinými druhy pěvců.
Způsob letu
Rychlý, vlnitý let s častými změnami směru. Při sběru potravy v korunách stromů je velmi obratný.
Migrace
Dálkový migrant. Hnízdní populace se přesouvají na jih do zimovišť v Mexiku, Střední Americe a Karibiku. Migrace probíhá na jaře (duben-květen) a na podzim (srpen-říjen).
Teritorialita
Samci agresivně brání hnízdní teritorium zpěvem a pronásledováním vetřelců.

Zpěv a hlasy

Zpěv
Zpěv je poměrně jednoduchý, bzučivý, často popisovaný jako 'zwee-zwee-zwee-zwee-tsee' nebo 'te-wee, te-wee, te-wee, te-wee, tew-WEE'. Může se lišit mezi poddruhy. Zpěv je často slyšet z vrcholů stromů.
Volání
Časté kontaktní volání je ostré 'čip' nebo 'čik'. Poplašné volání je pronikavé 'síp'.
Kdy se ozývá
Zpívá převážně během hnízdní sezóny, od časného jara do léta. Volání jsou slyšet po celý rok, zejména během migrace a při hledání potravy.

Rozmnožování

Hnízdní období
Květen až červenec
Hnízdní zvyky
Hnízdo je šálkovité, postavené samicí z rostlinného materiálu (větvičky, tráva, mech, lišejníky) a vystlané jemnými vlákny, peřím nebo srstí. Obvykle je umístěno nízko v jehličnatém stromě nebo keři, blízko kmene.
Velikost snůšky
3-5 vajec
Popis vajec
3-5 vajec, bílá nebo krémová s hnědými nebo načervenalými skvrnami, často soustředěnými na širším konci.
Doba inkubace
11-13 dní (pouze samice)
Doba opeřování
8-10 dní po vylíhnutí
Péče rodičů
Oba rodiče krmí mláďata, ale inkubaci zajišťuje pouze samice. Mláďata jsou po opuštění hnízda ještě několik dní krmena rodiči.

Kde nalézt

Jehličnaté a smíšené lesy

Během hnízdní sezóny je nejčastěji k nalezení v boreálních lesích a horských jehličnatých lesích.

Okraje lesů a parky

Během migrace a v zimovištích se vyskytuje v širší škále lesních a křovinatých biotopů, včetně městských parků a zahrad s dostatkem stromů.

Křoviny a mangrovy

V zimovištích v Mexiku a Střední Americe se často vyskytuje v křovinách, mangrovových porostech a citrusových hájích.

Tipy do terénu

  1. Poslouchejte zpěv. Jeho bzučivý zpěv je často prvním indikátorem jeho přítomnosti, zejména v hustém listoví.
  2. Hledejte pohyb v korunách stromů. Lesňáčci zlatohlaví jsou velmi aktivní a neustále se pohybují při hledání potravy. Sledujte pohyb listí a větví.
  3. Použijte dalekohled. Pro detailní pozorování a rozlišení znaků je nezbytný dalekohled, protože se často zdržují vysoko v korunách stromů.
  4. Navštěvujte migrační zastávky. Během jarní a podzimní migrace se mohou objevit v oblastech, kde běžně nehnízdí, zejména v parcích a zahradách s dostatkem potravy a úkrytu.

Podobné druhy

Lesňáček černohlavý

Setophaga striata

Lesňáček černohlavý má výraznou černou čepičku a bílé tváře, postrádá žluté skvrny na bocích a temeni. Žlutá kostrč je u lesňáčka zlatohlavého klíčovým rozlišovacím znakem.

Lesňáček borový

Setophaga pinus

Lesňáček borový je celkově žlutější s olivově zeleným hřbetem a postrádá výrazné žluté skvrny na bocích a temeni. Nemá žlutou kostrč.

Lesňáček žlutohrdlý

Setophaga dominica

Lesňáček žlutohrdlý má jasně žluté hrdlo a černou masku přes oko, ale postrádá žluté skvrny na bocích a temeni a žlutou kostrč.

Rychlá fakta

Délka:
13-15 cm
Rozpětí křídel:
19-23 cm
Hmotnost:
10-15 g
Strava:
Hmyz, bobule
Hnízdění:
Květen-červenec
Vejce:
3-5
Status:
Least Concern

Zajímavosti

  • Lesňáček zlatohlavý je jedním z nejhojnějších a nejrozšířenějších lesňáčků Severní Ameriky.
  • Jeho anglický název 'Yellow-rumped Warbler' odkazuje na jeho nejvýraznější identifikační znak – žlutou kostrč, která je viditelná u všech šatů a pohlaví.
  • Je jedním z mála lesňáčků, kteří jsou schopni trávit vosk z bobulí voskovníku, což jim umožňuje zimovat dále na sever než většině ostatních lesňáčků.
  • Dříve byl rozdělen na dva samostatné druhy (Myrtle Warbler a Audubon's Warbler), které byly později sloučeny do jednoho druhu Setophaga coronata s několika poddruhy.
  • Během migrace se často sdružuje do velkých hejn, někdy s tisíci jedinci.

Vědecká klasifikace

Říše
Animalia
Kmen
Chordata
Třída
Aves
Řád
Passeriformes
Čeleď
Parulidae
Rod
Setophaga
Druh
Setophaga coronata

Prozkoumat Lesňáček zlatohlavý

Identifikujte ptáky kdekoli

Zdarma pro iOS, Android a web. Identifikace podle fotografie a zvuku, kompletní databáze druhů a váš osobní seznam.

Otevřít v aplikaci