Hrdlička zahradní

O druhu

Hrdlička zahradní je středně velký holubovitý pták, který se vyznačuje štíhlým tělem, dlouhým ocasem a charakteristickým černým obojkem na krku. Původně pochází z Asie, ale v průběhu 20. století se dramaticky rozšířila po celé Evropě a Severní Americe, stala se běžným obyvatelem lidských sídel a zemědělské krajiny. Je známá svým monotónním, ale uklidňujícím voláním.

Velikost a délka života

Délka

31-34 cm

Rozpětí křídel

47-55 cm

Hmotnost

120-250 g

Délka života

Až 10-15 let v přírodě, průměrně 3-5 let

Potrava

Granivorní (semenožravá), příležitostně hmyz a plody

Tělesné znaky

Opeření

Celkově světle šedohnědé peří, s růžovým nádechem na hrudi a břiše. Křídla jsou tmavší, s šedými letkami. Spodní strana ocasu je bílá s tmavým pruhem. Charakteristický je úzký černý obojek s bílým lemem na zadní straně krku.

Tvar zobáku

Krátký, tenký, tmavě šedý až černý zobák.

Barva očí

Tmavě červené duhovky s úzkým bílým očním kroužkem.

Barva nohou

Červené až purpurově červené nohy a prsty.

Rozlišovací znaky

Černý obojek na krku, světle šedohnědé zbarvení, dlouhý ocas, monotónní volání.

Vzhled mláděte

Mladí ptáci jsou celkově matnější, postrádají výrazný černý obojek na krku, nebo je obojek jen naznačený a méně kontrastní. Nohy jsou světlejší, spíše šedavé.

Sezónní změny

Žádné výrazné sezónní změny v opeření. Opeření je stálé po celý rok.

Pohlavní dimorfismus

Minimální. Samci a samice jsou si vzhledově velmi podobní, bez výrazných rozdílů v opeření nebo velikosti.

Jak určit

1. 1

   Černý obojek

   Nejvýraznější identifikační znak. Úzký černý pruh s bílým lemem na zadní straně krku dospělých ptáků.

2. 2

   Zbarvení

   Celkově světle šedohnědé, s růžovým nádechem na hrudi. Žádné výrazné skvrny nebo pruhy na těle, kromě obojku.

3. 3

   Tvar těla a ocasu

   Štíhlé tělo a poměrně dlouhý ocas, který je při letu a přistání dobře viditelný.

4. 4

   Volání

   Charakteristické tříslabičné "gu-gúú-gu" je nezaměnitelné a často slyšitelné.

5. 5

   Chování

   Často se pohybuje v blízkosti lidských sídel, na zemi hledá potravu, je poměrně krotká.

Stanoviště a rozšíření

Biomy

Mírné pásmo, subtropy

Areál rozšíření

Původně Asie (Indie, Srí Lanka, Čína), rozšířila se po celé Evropě, severní Africe a Severní Americe. V České republice je hojná po celém území.

Výškové rozšíření

Od nížin až po střední nadmořské výšky, obvykle do 1000 m n. m.

Preferovaná prostředí

Lidská sídla (města, vesnice), zahrady, parky, zemědělská krajina, okraje lesů, sady. Preferuje otevřenou krajinu s roztroušenými stromy a keři, v blízkosti zdrojů potravy a vody.

Chování

Doba aktivity

Denní (diurnální). Nejaktivnější je ráno a v podvečer.

Potravní zvyky

Hledá potravu převážně na zemi. Živí se semeny trav, obilovin, plevelů, ale také bobulemi a drobnými plody. V blízkosti lidských sídel využívá i zbytky potravy, krmítka a zrní pro domácí zvířata. Příležitostně může sezobnout i drobný hmyz.

Sociální chování

Žije v párech nebo menších skupinách, mimo hnízdní období se může shlukovat do větších hejn, zejména u zdrojů potravy. Je poměrně krotká a zvyklá na přítomnost člověka.

Způsob letu

Přímý, rychlý let s pravidelnými údery křídel. Při vzletu často hlasitě tleská křídly. Při přistání klouže s roztaženým ocasem.

Migrace

Stálý pták, nemigruje. V zimě se může shlukovat do větších hejn a přesouvat se za potravou na krátké vzdálenosti.

Teritorialita

Během hnízdění si pár hájí malé hnízdní teritorium, které je však méně agresivně bráněno než u jiných druhů. Mimo hnízdění je teritorialita minimální.

Rozmnožování

Hnízdní období

Od března/dubna do září/října, často má 2-4 snůšky ročně.

Hnízdní zvyky

Hnízdo je jednoduchá, plochá plošinka z větviček, kořínků a stébel, často tak řídká, že prosvítají vejce. Umisťuje ho na stromy, keře, ale i na budovy, sloupy nebo jiné umělé konstrukce, často v blízkosti lidských sídel.

Velikost snůšky

2 vejce

Popis vajec

2 čistě bílá, eliptická vejce, bez skvrn. Hladká a lesklá.

Doba inkubace

14-16 dní

Doba opeřování

15-19 dní po vylíhnutí mláďata opouštějí hnízdo.

Péče rodičů

Oba rodiče se střídají v inkubaci vajec a krmení mláďat tzv. holubím mlékem (kašovitá hmota z volete). Mláďata jsou krmena i po opuštění hnízda.

Kde nalézt

Tipy do terénu

1. Poslouchejte volání. Její charakteristické "gu-gúú-gu" je často prvním signálem její přítomnosti, i když ji nevidíte.
2. Hledejte na zemi. Hrdličky zahradní se často krmí na zemi, takže je hledejte na trávnících, chodnících nebo pod krmítky.
3. Pozorujte krmítka. V zimě a na jaře jsou častými návštěvníky krmítek, kde se živí semeny.
4. Zkontrolujte stromy a budovy. Hnízda staví na stromech, keřích nebo římsách budov, takže se dívejte i do výšek.

Podobné druhy

Rychlá fakta

Rozšíření:

Původně Asie, dnes celá Evropa a Severní Amerika

Potrava:

Semena, obiloviny, plody, hmyz

Hnízdění:

2-4 snůšky ročně, 2 bílá vejce

Status:

Málo dotčený, invazní druh v některých oblastech

Charakteristický znak:

Černý obojek na krku

Zajímavosti

• Hrdlička zahradní je jedním z nejúspěšnějších ptačích invazních druhů 20. století. Z Balkánu se rozšířila po celé Evropě rychlostí až 45 km za rok.
• Její vědecké jméno 'decaocto' znamená 'osmnáct' a odkazuje na řeckou legendu, kde služebná proměněná v hrdličku naříkala 'decaocto', což byla cena, kterou dostávala za svou práci.
• Je schopna hnízdit téměř po celý rok, pokud jsou příznivé podmínky a dostatek potravy, což přispívá k jejímu rychlému šíření.
• V některých kulturách je hrdlička symbolem míru a lásky, podobně jako holubice.

Vědecká klasifikace

Říše

Živočichové (Animalia)

Kmen

Strunatci (Chordata)

Třída

Ptáci (Aves)

Řád

Měkkozobí (Columbiformes)

Čeleď

Holubovití (Columbidae)

Rod

Streptopelia

Druh

Streptopelia decaocto

Prozkoumat Hrdlička zahradní