Špaček obecný

O druhu

Špaček obecný je středně velký pěvec, známý svým lesklým, tmavým peřím s kovovým leskem a tečkováním, které se mění sezónně. Je to velmi přizpůsobivý a hojný druh, často se vyskytující v blízkosti lidských sídel. Je proslulý svou schopností napodobovat zvuky a vytvářet obrovská hejna, tzv. murmurace.

Velikost a délka života

Délka

19-22 cm

Rozpětí křídel

31-44 cm

Hmotnost

60-96 g

Délka života

2-5 let (v zajetí až 20 let)

Potrava

Všežravec (hmyz, bezobratlí, plody, semena, odpadky)

Tělesné znaky

Opeření

Dospělí ptáci mají v hnízdním období lesklé, černé peří s výrazným kovovým leskem (zeleným, fialovým, modrým). V zimním šatu je peří hustě bíle tečkované, zejména na hřbetě a bocích. Tečkování se postupně obrušuje a mizí s příchodem jara.

Tvar zobáku

Kuželovitý, špičatý. V hnízdním období je zobák jasně žlutý, mimo hnízdní období tmavý (černohnědý).

Barva očí

Tmavě hnědé

Barva nohou

Červenohnědé až růžovohnědé

Rozlišovací znaky

Krátký ocas, špičatá křídla, charakteristický kolébavý let. V zimě výrazné bílé tečkování, v létě kovově lesklé černé peří. Žlutý zobák v hnízdním období.

Vzhled mláděte

Mladí ptáci jsou celkově matně hnědí, bez lesku a tečkování. Mají tmavý zobák a tmavé nohy. Postupně přepeřují do šatu dospělých, často s přechodnými fázemi.

Sezónní změny

Nejvýraznější změna je v tečkování. V zimě je peří hustě bíle tečkované, na jaře se tečky obrušují a mizí, odhalujíce lesklé černé peří. Zobák se mění z tmavého na žlutý v hnízdním období.

Pohlavní dimorfismus

Pohlaví jsou si velmi podobná. Samci mají v hnízdním období u kořene zobáku modravou skvrnu, samice načervenalou. Samci mají také delší a tenčí peří na hrudi, které je u samic kratší a širší. V zimním šatu je rozlišení obtížnější.

Jak určit

1. 1

   Velikost a tvar

   Středně velký pěvec s krátkým ocasem a špičatými křídly. V letu působí kompaktně a rychle.

2. 2

   Zbarvení peří

   V létě lesklé černé s kovovým leskem (zelený, fialový). V zimě hustě bíle tečkované. Mladí ptáci jsou matně hnědí.

3. 3

   Zobák

   V hnízdním období jasně žlutý, mimo hnízdní období tmavý. U kořene zobáku modravá skvrna u samců, načervenalá u samic.

4. 4

   Chování

   Často se pohybuje po zemi, kolébavá chůze. Vytváří velká hejna, zejména před nocováním (murmurace). Hlučný a společenský.

5. 5

   Zpěv a volání

   Velmi variabilní zpěv s napodobeninami. Ostré, drsné kontaktní volání 'črr' nebo pískavé 'tí-ú'.

Stanoviště a rozšíření

Biomy

Mírné pásmo, subtropy

Areál rozšíření

Původně palearktický druh, rozšířený po celé Evropě a velké části Asie. Zavlečen do Severní Ameriky, Austrálie, Nového Zélandu a Jižní Afriky, kde se stal invazním druhem.

Výškové rozšíření

Od nížin až po horské oblasti (do cca 2000 m n. m.)

Preferovaná prostředí

Otevřená krajina s roztroušenými stromy, parky, zahrady, sady, zemědělská krajina, okraje lesů, městské a venkovské oblasti. Vyžaduje dutiny pro hnízdění a dostatek potravy.

Chování

Doba aktivity

Denní (diurnální)

Potravní zvyky

Potravu sbírá převážně na zemi, často v trávě. Živí se širokou škálou bezobratlých (hmyz, žížaly, slimáci) a rostlinnou potravou (bobule, ovoce, semena). V zimě se často živí i odpadky v blízkosti lidských sídel.

Sociální chování

Vysoce společenský druh, mimo hnízdní období se shlukuje do velkých, často obrovských hejn. Hnízdí v koloniích nebo volně roztroušeně. V hejnech se sdružuje i s jinými druhy ptáků.

Způsob letu

Rychlý, přímý let s rychlými údery křídel. V hejnech vytváří synchronizované, složité formace (murmurace), zejména před nocováním.

Migrace

Částečně tažný druh. Severní populace jsou stěhovavé, zimují v jižní a západní Evropě a severní Africe. Středoevropské populace jsou částečně tažné, část ptáků zůstává na zimovištích, část migruje na jih a západ. Přílet na hnízdiště v březnu, odlet v říjnu-listopadu.

Teritorialita

Během hnízdění si samci hájí hnízdní dutinu a její bezprostřední okolí. Mimo hnízdní období jsou neteční k teritoriím a shlukují se do hejn.

Rozmnožování

Hnízdní období

Duben až červen (1-2 snůšky ročně)

Hnízdní zvyky

Hnízdí v dutinách stromů, budov, skalních štěrbinách, ale i v budkách. Hnízdo je neúhledná stavba z trávy, listí, peří a dalších materiálů. Samci často začínají stavět hnízdo a lákají samice zpěvem.

Velikost snůšky

4-6 vajec

Popis vajec

4-6 (výjimečně 3-8) vajec, světle modrá, bez skvrn, lesklá. Velikost cca 30 x 21 mm.

Doba inkubace

11-13 dní (inkubují oba rodiče, převážně samice)

Doba opeřování

20-22 dní po vylíhnutí

Péče rodičů

O mláďata se starají oba rodiče, krmí je převážně hmyzem a bezobratlými.

Kde nalézt

Tipy do terénu

1. Poslouchejte zpěv. Špaček má velmi charakteristický a variabilní zpěv, který často prozradí jeho přítomnost, i když ho nevidíte.
2. Hledejte hejna. Mimo hnízdní období se špačci shlukují do velkých hejn, která jsou snadno pozorovatelná, zejména při přeletech nebo na nocovištích.
3. Pozorujte na zemi. Špačci často hledají potravu na zemi, v trávě, kde se pohybují charakteristickou kolébavou chůzí.
4. Všímejte si sezónních změn. V zimě hledejte ptáky s bílým tečkováním, na jaře s lesklým černým peřím a žlutým zobákem.

Podobné druhy

Rychlá fakta

Invazní druh:

V Severní Americe a Austrálii je považován za invazní druh, který konkuruje původním druhům.

Murmurace:

Schopnost vytvářet obrovská, synchronizovaná hejna před nocováním, známá jako murmurace, je jedním z nejúžasnějších přírodních jevů.

Napodobování zvuků:

Je známý svou schopností napodobovat širokou škálu zvuků, včetně jiných ptáků, zvířat a dokonce i lidských hlasů.

Hnízdní parazitismus:

Občas se u špačků vyskytuje vnitrodruhový hnízdní parazitismus, kdy samice snáší vejce do hnízda jiného špačka.

Zajímavosti

• Špačci byli do Severní Ameriky dovezeni v roce 1890, kdy bylo do Central Parku v New Yorku vypuštěno 60 jedinců, kteří se měli postarat o to, aby v Americe žili všichni ptáci zmínění v dílech Williama Shakespeara.
• Murmurace špačků mohou čítat statisíce až miliony jedinců a jsou považovány za jeden z největších přírodních divů.
• Špačci mají velmi složitou syrinx (hlasové ústrojí), což jim umožňuje produkovat širokou škálu zvuků a napodobenin.
• V některých oblastech jsou špačci považováni za škůdce zemědělských plodin, zejména ovoce a obilí.

Vědecká klasifikace

Říše

Živočichové (Animalia)

Kmen

Strunatci (Chordata)

Třída

Ptáci (Aves)

Řád

Pěvci (Passeriformes)

Čeleď

Špačkovití (Sturnidae)

Rod

Špaček (Sturnus)

Druh

Špaček obecný (Sturnus vulgaris)

Prozkoumat Špaček obecný