Birdby LogoBirdby

Pěnice pokřovní

Málo dotčený (Least Concern)

Sylvia curruca

Viděli jste ptáka? Identifikujte ho okamžitě v aplikaci Birdby

Otevřít aplikaci

O druhu

Pěnice pokřovní je malý, nenápadný pěvec z čeledi pěnicovitých, rozšířený v palearktické oblasti. Je známá svým charakteristickým, poněkud drsným zpěvem a preferencí pro křovinaté biotopy. Jedná se o stěhovavý druh, který zimuje v subsaharské Africe a na Arabském poloostrově.

Velikost a délka života

Délka
11.5-13 cm
Rozpětí křídel
17-20 cm
Hmotnost
10-16 g
Délka života
2-5 let (max. zaznamenáno 8 let)
Potrava
Hmyzožravec (převážně), v pozdním létě a na podzim doplňuje stravu bobulemi a ovocem.

Tělesné znaky

Opeření
Svrchní strana těla je šedohnědá, s tmavšími šedými lícemi a temenem, které kontrastují se světlejším hrdlem a břichem. Spodina je bělavá až šedobílá, boky jsou lehce nažloutlé. Křídla jsou tmavší s nevýraznými světlejšími lemy per. Ocas je tmavý s bílými vnějšími okraji, které jsou patrné zejména za letu.
Tvar zobáku
Tenký, špičatý zobák, tmavě šedý až černý, u kořene spodní čelisti světlejší.
Barva očí
Tmavě hnědé, s nevýrazným světlým očním kroužkem.
Barva nohou
Tmavě šedé až černé.
Rozlišovací znaky
Charakteristické šedé líce a temeno, které vytváří dojem „čepičky“, kontrastující se světlým hrdlem. Bílý okraj ocasu je dobrým rozlišovacím znakem. Celkově působí nenápadně a zavalitěji než jiné pěnice.
Vzhled mláděte
Mladí ptáci jsou celkově hnědavější, s méně výrazným šedým zbarvením na hlavě a lících. Spodina je více nažloutlá. Oční kroužek je často výraznější.
Sezónní změny
Žádné výrazné sezónní změny v opeření. Opeření je po přepeření na podzim nejčerstvější a nejvýraznější, před jarní migrací může být mírně opotřebované.
Pohlavní dimorfismus
Minimální. Samci a samice jsou si velmi podobní, samci mohou mít o něco výraznější šedé tóny na hlavě.

Jak určit

  1. 1

    Velikost a celkový dojem

    Malý, nenápadný pěvec, působící poněkud zavalitě, s krátkým ocasem.

  2. 2

    Zbarvení hlavy

    Charakteristické šedé líce a temeno, které vytváří dojem „čepičky“, kontrastující se světlým hrdlem. To je klíčový rozlišovací znak od pěnice hnědokřídlé.

  3. 3

    Ocas

    Tmavý ocas s výraznými bílými vnějšími okraji, dobře viditelnými za letu.

  4. 4

    Zpěv

    Rychlý, chřestivý, poněkud drsný zpěv, často popisovaný jako „čerr-čerr-čerr“. Je to jeden z nejlepších identifikačních znaků, protože pták se často skrývá.

  5. 5

    Chování

    Často se pohybuje skrytě v hustém křoví, občas se objeví na krátkou dobu na vrcholku keře, aby zazpíval.

Stanoviště a rozšíření

Biomy
Mírné lesy, křoviny, okraje lesů, zahrady, parky, zemědělská krajina s remízky.
Areál rozšíření
Hnízdí v celé palearktické oblasti od západní Evropy (kromě jihozápadu) přes střední a východní Evropu, Skandinávii, Rusko až po západní Sibiř. Zimuje v subsaharské Africe a na Arabském poloostrově.
Výškové rozšíření
Od nížin do nadmořských výšek kolem 1500-2000 m n. m. v některých částech areálu.
Preferovaná prostředí
Preferuje husté křoviny, živé ploty, okraje lesů, mladé lesní porosty, zahrady a parky s dostatkem keřů a nízkých stromů. Vyhýbá se hustým, starým lesům a otevřeným bezlesým plochám.

Chování

Doba aktivity
Diurnální (denní) aktivita.
Potravní zvyky
Aktivně sbírá hmyz a jeho larvy z listí a větví keřů a stromů. V pozdním létě a na podzim se živí také bobulemi (např. bez, rybíz, ostružiny) a drobným ovocem, což je důležité pro tvorbu tukových zásob před migrací.
Sociální chování
Během hnízdění teritoriální a žije v párech. Mimo hnízdní sezónu, zejména během migrace, se může sdružovat do volných skupin s jinými pěvci.
Způsob letu
Rychlý, vlnitý let na krátké vzdálenosti mezi křovinami. Při delších přeletech je let přímější a silnější.
Migrace
Dálkový migrant. Evropští ptáci zimují v subsaharské Africe, asijské populace v Arábii a severovýchodní Africe. Jarní migrace probíhá od dubna do května, podzimní od srpna do října.
Teritorialita
Samci si po příletu na hnízdiště vymezují teritoria zpěvem a občasnými potyčkami s konkurenty.

Zpěv a hlasy

Zpěv
Zpěv je charakteristický, rychlý, chřestivý a poněkud drsný, často popisovaný jako „tichý chřestivý zpěv s občasnými flétnovými tóny“. Začíná tichým švitořením, které přechází do zrychlující se, chřestivé pasáže „čerr-čerr-čerr-čerr-čerr“. Často zpívá skrytě v hustém křoví.
Volání
Nejčastější je krátké, suché „tek“ nebo „ček“, které může být opakováno. Poplašné volání je ostřejší „čerrr“.
Kdy se ozývá
Zpívá především od dubna do července, nejintenzivněji v ranních a večerních hodinách. Volání lze slyšet po celý den.

Rozmnožování

Hnízdní období
Květen až červenec, obvykle jedna, někdy dvě snůšky ročně.
Hnízdní zvyky
Hnízdo je úhledná, miskovitá stavba z trav, kořínků, listí a pavučin, vystlaná jemnými rostlinnými vlákny a chlupy. Umístěné je nízko v hustém křoví nebo mladých jehličnanech, obvykle do výšky 1-2 metrů nad zemí.
Velikost snůšky
3-7 vajec
Popis vajec
3-7 vajec (nejčastěji 4-5), bílá až nažloutlá s hnědými, šedými nebo fialovými skvrnkami a tečkami, často hustšími na tupém konci. Velikost cca 17 x 13 mm.
Doba inkubace
11-12 dní, inkubují oba rodiče.
Doba opeřování
10-12 dní po vylíhnutí mláďata opouštějí hnízdo, ale jsou ještě několik dní krmena rodiči.
Péče rodičů
Oba rodiče se podílejí na stavbě hnízda, inkubaci vajec a krmení mláďat.

Kde nalézt

Křoviny a remízky

Husté křoviny podél polí, cest a vodních toků jsou ideálními místy.

Okraje lesů

Místa, kde les přechází do otevřené krajiny, s dostatkem podrostu a keřů.

Zahrady a parky

Větší zahrady a parky s hustými živými ploty a keři, zejména v blízkosti venkovských oblastí.

Mladé lesní porosty

Nově vysázené lesy nebo oblasti s hustým mladým porostem.

Tipy do terénu

  1. Poslouchejte zpěv. Pěnice pokřovní je často slyšet dříve, než je vidět. Naučte se její charakteristický chřestivý zpěv. Zpívá často z úkrytu.
  2. Trpělivost. Protože se ráda skrývá, je potřeba být trpělivý a vyčkat, až se objeví na otevřenějším místě, například na vrcholku keře.
  3. Prohlížejte křoviny. Systematicky prohledávejte husté křoviny a živé ploty, kde se pěnice pohybuje při hledání potravy.
  4. Pozorujte pohyb. Všimněte si rychlého, trhavého pohybu mezi větvemi, který je pro pěnice typický.

Podobné druhy

Pěnice hnědokřídlá

Sylvia communis

Pěnice hnědokřídlá má výraznější rezavohnědá křídla, světlejší hlavu bez výrazné šedé „čepičky“ a růžovější nohy. Její zpěv je melodičtější a méně chřestivý, často s napodobováním jiných druhů.

Pěnice černohlavá

Sylvia atricapilla

Pěnice černohlavá je větší, samec má leskle černou čepičku, samice rezavohnědou. Zpěv je bohatý, flétnový a velmi melodický, bez chřestivých tónů.

Pěnice slavíková

Sylvia borin

Pěnice slavíková je celkově větší a robustnější, s jednotnějším olivově hnědým zbarvením bez výrazných kontrastů na hlavě. Zpěv je dlouhý, plynulý a melodický, bez chřestivých pasáží.

Rychlá fakta

Druh:
Pěnice pokřovní
Vědecký název:
Sylvia curruca
Velikost:
Malý pěvec (11.5-13 cm)
Zpěv:
Rychlý, chřestivý, drsný
Habitat:
Křoviny, okraje lesů, zahrady
Potrava:
Hmyz, bobule
Migrace:
Dálkový migrant (zimuje v Africe)
Rozlišovací znak:
Šedé líce a temeno, bílý okraj ocasu

Zajímavosti

  • Jméno 'curruca' pochází z latiny a odkazuje na její zpěv, který byl vnímán jako 'chřestivý' nebo 'drnčivý'.
  • Pěnice pokřovní je jedním z nejrozšířenějších druhů pěnic v Evropě, ale díky svému skrytému způsobu života je často přehlížena.
  • Během podzimní migrace dokáže pěnice pokřovní zdvojnásobit svou tělesnou hmotnost, aby si vytvořila dostatečné tukové zásoby pro dlouhý let do Afriky.
  • V některých oblastech se pěnice pokřovní stala indikátorem zdraví křovinatých biotopů, protože je citlivá na jejich úbytek.

Vědecká klasifikace

Říše
Animalia
Kmen
Chordata
Třída
Aves
Řád
Passeriformes
Čeleď
Sylviidae
Rod
Sylvia
Druh
Sylvia curruca

Prozkoumat Pěnice pokřovní

Identifikujte ptáky kdekoli

Zdarma pro iOS, Android a web. Identifikace podle fotografie a zvuku, kompletní databáze druhů a váš osobní seznam.

Otevřít v aplikaci