Jak určit Kvíčala

Pro správné určení druhu Kvíčala (Turdus iliacus) zkontrolujte každý z těchto znaků. Ptáci mohou být záludní, chování, stanoviště a hlas totiž často potvrzují to, co jediná fotografie nemůže.

Velikost na první pohled

Délka

20-24 cm

Rozpětí křídel

33-36 cm

Hmotnost

50-75 g

Tělesné znaky ke kontrole

1. 1

   Opeření

   Celkové zbarvení a vzor opeření.

   Svrchní strana je hnědá s tmavším žíháním na hlavě a zádech. Červené skvrny na bocích a v podpaží jsou nejvýraznějším znakem. Spodní strana je bělavá až nažloutlá s tmavými, podélnými skvrnami na hrudi a břiše. Výrazný je světlý nadoční proužek. Zimní peří je o něco matnější, s výraznějším skvrněním na prsou.

2. 2

   Tvar zobáku

   Tvar a barva zobáku: klíčový terénní znak.

   Přímý, štíhlý, na konci mírně zahnutý, černý se žlutou bází zobáku.

3. 3

   Barva očí

   Barva duhovky a výrazné znaky kolem oka.

   Tmavě hnědé.

4. 4

   Barva nohou

   Barva nohou a prstů.

   Žlutohnědé až tmavě hnědé.

5. 5

   Rozlišovací znaky

   Nápadné znaky, které tento druh odlišují.

   Nápadné červenohnědé boky a spodokřídelní peří, světlý nadoční proužek, a zřetelné tmavé pruhy na hrudi.

6. 6

   Vzhled mláděte

   Jak se mladí ptáci liší od dospělých.

   Mladí ptáci jsou celkově světlejší a mají na zádech a bocích výraznější světlé skvrny. Červenohnědé zbarvení boků je méně intenzivní a mohou mít světlé tečky na prsou, kde dospělci mají proužky.

7. 7

   Sezónní změny

   Změny opeření mezi hnízdním a mimohnízdním obdobím.

   Zimní peří je o něco matnější a může mít jemnější odstíny, celkové zbarvení se však zásadně nemění. Dospělci po pelichání v létě a na podzim mají svěžejší a sytější barvy.

8. 8

   Pohlavní dimorfismus

   Rozdíly mezi samci a samicemi.

   Pouze minimální, samci a samice jsou si velmi podobní vzhledem.

Klíčové terénní znaky

• Červenohnědé boky. Nejvýraznější identifikační znak, patrný u sedícího i letícího ptáka.
• Světlý nadoční proužek. Zřetelný světlý proužek nad okem, kontrastující s tmavší hlavou.
• Zbarvení spodní strany. Bělavá až nažloutlá s tmavým podélným skvrněním na hrudi a břiše.
• Vokalizace. Charakteristické ostré 'cíp' nebo 'cít' volání v letu a vysoké 'síííh' během noční migrace. Zpěv je flétnový a trylkovitý.
• Chování a habitat. V zimě se často vyskytuje ve velkých hejnech s kvíčalami obecnými, v parcích, zahradách a na polích s ovocnými stromy.

Prozkoumat Kvíčala