Kvíčala

O druhu

Kvíčala je středně velký druh drozda, charakteristický svým nápadným zbarvením s šedou hlavou a kostřecem, kaštanově hnědým hřbetem a skvrnitou hrudí. Je to spíše společenský pták, zvláště mimo období hnízdění, kdy se shromažďuje ve velkých hejnech. Je známá svým hlasitým a drsným voláním.

Velikost a délka života

Délka

22-27 cm

Rozpětí křídel

39-42 cm

Hmotnost

80-140 g

Délka života

Až 15 let ve volné přírodě, průměrně 2-3 roky

Potrava

Všežravec. Živí se převážně bezobratlými (žížaly, hmyz, plži) v teplých měsících a plody a bobulemi (jeřáby, hlohy, trnky) v chladnějších měsících.

Tělesné znaky

Opeření

Dospělí ptáci mají šedou hlavu a zátylí, hnědý hřbet, šedý kostřec a černohnědý ocas. Hruď je žlutokrémová se silným tmavým skvrněním ve tvaru šipek, které se táhne až na boky. Břicho je bílé. Křídla jsou tmavohnědá. Spodní strana křídel je bílá až světle šedá.

Tvar zobáku

Přímý, poměrně silný, mírně zahnutý na špičce, žlutý s tmavší špičkou, v zimě často tmavší.

Barva očí

Tmavě hnědé.

Barva nohou

Tmavě hnědé až černé.

Rozlišovací znaky

Nápadné šedé zbarvení hlavy a kostřce kontrastující s kaštanově hnědým hřbetem, hlasité, drsné volání, skvrnitá hruď.

Vzhled mláděte

Mladí ptáci jsou celkově bledší než dospělí. Hlava a kostřec jsou šedohnědé s jemným tmavým proužkováním. Skvrnění na hrudi je rozvolněnější a méně kontrastní. Na křídlech mohou mít světlejší okraje per, což vytváří šupinatý vzhled.

Sezónní změny

Zbarvení se výrazně nemění v závislosti na ročním období. V zimě může být zobák tmavší.

Pohlavní dimorfismus

Mírný. Samec a samice jsou si velmi podobní. Samice může být v průměru o něco bledší v barvách a mít méně výrazné skvrnění na hrudi, ale tyto rozdíly jsou často nezřetelné a nelze je spolehlivě použít k určení pohlaví v terénu.

Jak určit

1. 1

   Zbarvení

   Hlava a kostřec jsou šedé, hřbet kaštanově hnědý, hruď výrazně skvrnitá. Tato kombinace je pro kvíčalu unikátní.

2. 2

   Volání

   Charakteristické hlasité, drsné „šak-šak-šak“ je nezaměnitelné a pomáhá identifikovat kvíčalu i ve velkých hejnech.

3. 3

   Chování

   Společenskost a tendence pohybovat se ve velkých hejnech, a to i při krmení na zemi. V zimě často krmení na stromech s bobulemi.

4. 4

   Silueta v letu

   Při letu je patrný kontrast mezi šedým kostřecem a tmavým ocasem, spolu se světlými spodními partiemi.

Stanoviště a rozšíření

Biomy

Smíšené lesy, jehličnaté lesy, listnaté lesy, parky, zahrady, zemědělská krajina s roztroušenými stromy a keři, okraje lesů.

Areál rozšíření

Hnízdí v severní a střední Evropě a v Asii. Zimuje v západní, střední a jižní Evropě, severní Africe a jihozápadní Asii.

Výškové rozšíření

Nížiny až po horské oblasti s nadmořskou výškou do cca 2000 m.

Preferovaná prostředí

Upřednostňuje otevřenou krajinu s rozptýlenými stromy a keři, zvláště jeřáby, břízy a olše. V zimě často navštěvuje sady a zahrady s ovocnými stromy.

Chování

Doba aktivity

Denní.

Potravní zvyky

Potravu sbírá převážně na zemi. Aktivně prohledává travnaté plochy a ornou půdu, kde hledá žížaly a hmyz. V zimě tvoří důležitou součást potravy bobule, které sbírá přímo ze stromů a keřů. Často se krmí ve velkých hejnech.

Sociální chování

Vysoce společenský pták. Mimo hnízdní sezónu se shromažďuje v hejnech čítajících desítky až stovky jedinců. Během hnízdění hnízdí často v koloniích, které mohou mít desítky párů.

Způsob letu

Při letu jsou patrná světlá břicha a šedé kostřec. Let je silný, často mírně vlnitý, s rychlými údery křídel. Při migracích létá ve formacích.

Migrace

Částečně tažný druh. Severnější populace jsou stěhovavé, zatímco populace ve střední Evropě jsou částečně tažné až přezimující. Zimoviště leží v západní, střední a jižní Evropě a severní Africe. Tah probíhá v září až listopadu a v únoru až dubnu.

Teritorialita

Během hnízdění si brání hnízdní teritorium, ale vzhledem k tendenci hnízdit v koloniích je teritorialita méně výrazná než u jiných solitérně hnízdících drozdů. V zimě nejsou teritoriální.

Rozmnožování

Hnízdní období

Duben až červenec, obvykle jedno až dvě hnízdění ročně.

Hnízdní zvyky

Hnízdí v koloniích, často v topolech, jeřábech nebo jiných stromech ve výšce 2-15 metrů. Hnízdo je miskovité, postavené z travin, mechu, listí, vymazané hlínou a jemným rostlinným materiálem.

Velikost snůšky

4-6 vajec.

Popis vajec

Vajíčka jsou bledě modrozelená, často s jemným hnědočerveným skvrněním, spíše řídkým.

Doba inkubace

11-14 dní, inkubuje převážně samice.

Doba opeřování

12-15 dní.

Péče rodičů

Oba rodiče se podílejí na stavbě hnízda, inkubaci (zejména samice) a krmení mláďat. Mláďata jsou krmena hmyzem a žížalami. Po vylétnutí jsou ještě několik dní krmena rodiči.

Kde nalézt

Tipy do terénu

1. Hledejte hejna. Mimo hnízdní sezónu kvíčaly tvoří velká, často hlučná hejna, která se snadno poznají.
2. Poslouchejte volání. Drsné „šak-šak-šak“ je jasným indikátorem přítomnosti kvíčal. Zvláště v zimě, kdy jsou hejna na stromech s bobulemi často slyšet dříve, než jsou vidět.
3. Pozorujte stromy s bobulemi. V zimě se zaměřte na jeřáby, hlohy a trnky. Kvíčaly se často shlukují na těchto stromech, aby se krmily zralými plody.
4. Zkontrolujte otevřené plochy. Procházejte se po loukách, orné půdě nebo parcích, kde kvíčaly prohledávají zemi za potravou.

Podobné druhy

Rychlá fakta

Nejlepší doba k pozorování:

Podzim a zima (migrující a zimující populace) a jaro (hnízdící populace).

Dietní adaptace:

Přechod z bezobratlých na bobule v zimě umožňuje přežití v chladných oblastech.

Ochrana před dravci:

Hnízdění v koloniích a agresivní chování vůči dravcům (např. krkavcovitým) pomáhá chránit mláďata a vajíčka.

Změny populace:

V některých oblastech se v posledních desetiletích rozšířila do městských a příměstských oblastí.

Zajímavosti

• Jméno 'kvíčala' pravděpodobně pochází z jejího charakteristického volání 'kvíč-kvíč'.
• Během tuhých zim mohou kvíčaly migrovat na jih Evropy v obrovských hejnech čítajících tisíce jedinců, za sebou zanechávajíce holé stromy s ovocem.
• Kvíčaly společně útočí na dravce, jako jsou straky nebo sojky, a bombardují je výkaly, aby je odehnaly od svých hnízd.
• V minulosti byla kvíčala častým lovným ptákem, její maso bylo považováno za delikatesu.

Vědecká klasifikace

Říše

Živočichové (Animalia)

Kmen

Strunatci (Chordata)

Třída

Ptáci (Aves)

Řád

Pěvci (Passeriformes)

Čeleď

Drozdovití (Turdidae)

Rod

Drozd (Turdus)

Druh

Kvíčala (Turdus pilaris)

Prozkoumat Kvíčala