Jak určit Kvíčala

Pro správné určení druhu Kvíčala (Turdus pilaris) zkontrolujte každý z těchto znaků. Ptáci mohou být záludní, chování, stanoviště a hlas totiž často potvrzují to, co jediná fotografie nemůže.

Velikost na první pohled

Délka

22-27 cm

Rozpětí křídel

39-42 cm

Hmotnost

80-140 g

Tělesné znaky ke kontrole

1. 1

   Opeření

   Celkové zbarvení a vzor opeření.

   Dospělí ptáci mají šedou hlavu a zátylí, hnědý hřbet, šedý kostřec a černohnědý ocas. Hruď je žlutokrémová se silným tmavým skvrněním ve tvaru šipek, které se táhne až na boky. Břicho je bílé. Křídla jsou tmavohnědá. Spodní strana křídel je bílá až světle šedá.

2. 2

   Tvar zobáku

   Tvar a barva zobáku: klíčový terénní znak.

   Přímý, poměrně silný, mírně zahnutý na špičce, žlutý s tmavší špičkou, v zimě často tmavší.

3. 3

   Barva očí

   Barva duhovky a výrazné znaky kolem oka.

   Tmavě hnědé.

4. 4

   Barva nohou

   Barva nohou a prstů.

   Tmavě hnědé až černé.

5. 5

   Rozlišovací znaky

   Nápadné znaky, které tento druh odlišují.

   Nápadné šedé zbarvení hlavy a kostřce kontrastující s kaštanově hnědým hřbetem, hlasité, drsné volání, skvrnitá hruď.

6. 6

   Vzhled mláděte

   Jak se mladí ptáci liší od dospělých.

   Mladí ptáci jsou celkově bledší než dospělí. Hlava a kostřec jsou šedohnědé s jemným tmavým proužkováním. Skvrnění na hrudi je rozvolněnější a méně kontrastní. Na křídlech mohou mít světlejší okraje per, což vytváří šupinatý vzhled.

7. 7

   Sezónní změny

   Změny opeření mezi hnízdním a mimohnízdním obdobím.

   Zbarvení se výrazně nemění v závislosti na ročním období. V zimě může být zobák tmavší.

8. 8

   Pohlavní dimorfismus

   Rozdíly mezi samci a samicemi.

   Mírný. Samec a samice jsou si velmi podobní. Samice může být v průměru o něco bledší v barvách a mít méně výrazné skvrnění na hrudi, ale tyto rozdíly jsou často nezřetelné a nelze je spolehlivě použít k určení pohlaví v terénu.

Klíčové terénní znaky

• Zbarvení. Hlava a kostřec jsou šedé, hřbet kaštanově hnědý, hruď výrazně skvrnitá. Tato kombinace je pro kvíčalu unikátní.
• Volání. Charakteristické hlasité, drsné „šak-šak-šak“ je nezaměnitelné a pomáhá identifikovat kvíčalu i ve velkých hejnech.
• Chování. Společenskost a tendence pohybovat se ve velkých hejnech, a to i při krmení na zemi. V zimě často krmení na stromech s bobulemi.
• Silueta v letu. Při letu je patrný kontrast mezi šedým kostřecem a tmavým ocasem, spolu se světlými spodními partiemi.

Prozkoumat Kvíčala